O rakovině prsu a varlat se mezi mladými lidmi nemluví snadno, často hlavně kvůli studu. Studenti jihlavské zdravotnické školy proto vyrážejí za svými vrstevníky a ukazují jim, jak si správně udělat samovyšetření a čeho si na vlastním těle všímat. A také, že se o tom dá mluvit úplně normálně.
Na modelu si studentky zkoušejí, jaké změny při
samovyšetření hledat
„Ahoj, my jsme holky
ze zdrávky. Já jsem Terka, já taky Terka a já Anička. A jsme tu, abychom vám
řekly něco o prevenci rakoviny prsu.“
Žádná dlouhá odborná přednáška. Tři studentky stojí před
svými vrstevníky a začínají jednoduše. Ve třídě jihlavské zdravotnické školy,
kam jsme se za nimi vypravili, se mluví o tématu, které může být pro mladé lidi
pořád trochu citlivé. Tady ale ostych rychle mizí.
Nejprve několik základních informací. Co rakovina prsu
znamená, koho může postihnout a jaké jsou rizikové faktory. Pak přichází to
nejdůležitější – prevence a samovyšetření.
„Nic to nestojí a zabere to jen pár minut,“ připomínají
studentky. Samovyšetření doporučují dělat pravidelně jednou měsíčně, u dívek a
žen ideálně několik dní po menstruaci, kdy jsou prsa méně citlivá.
O prevenci mluví studentky se svými vrstevníky otevřeně a
bez ostychu
Nezůstává ale jen u povídání. Na lavici leží model prsu, ve
kterém jsou ukryté změny připomínající bulky. Každý si může vyzkoušet, jestli
je dokáže nahmátnout. Právě tento okamžik bývá podle pedagožky Kamily Zemanové
nejdůležitější. „Můžeme jim říkat, co mají hledat, ale úplně jiné je, když si
na to sami sáhnou,“ říká. „Když tu změnu v modelu najdou, často je to překvapí.
Ten pocit si potom zapamatují.“
Jedna ze studentek právě přejíždí prsty po modelu. Chvíli
nic. Pak se zastaví. „Našla jsem to. Je to zvláštní pocit,“ říká Karolína.
Přiznává, že i ona už si samovyšetření doma dělá. „Když člověk ví, co má
hledat, začne nad tím přemýšlet úplně jinak.“
Je jednodušší poslouchat někoho stejně starého. Právě na tom
celý projekt stojí. Studentům nepřednáší lékař ani učitel, ale jejich
vrstevníci. „Je vidět, že nás víc poslouchají,“ říká sedmnáctiletá Anna.
„Snažíme se jim to podat normálně a jejich, vlastně naším jazykem.“
Podobně to vnímá i Karolína. „Není to klasická přednáška,
kdy jen sedíme a posloucháme. Když nám to říkají kamarádky, je to přirozenější.“
Studentky přitom samy přiznávají, že o podobných tématech se
mezi mladými pořád nemluví snadno. „Někteří se stydí nebo se o tom bojí
mluvit,“ říká sedmnáctiletá Terka. „Přitom když si člověk něco najde, je
důležité začít to řešit a nečekat.“
Osvěta jihlavské zdravotnické školy se netýká jen rakoviny prsu. Studenti připravují také přednášky o prevenci rakoviny varlat. Do škol proto vyrážejí dívčí, chlapecké nebo smíšené týmy.
I tady mají k dispozici modely, na kterých si mohou mladí lidé vyzkoušet, co při samovyšetření hledat. „Chceme, aby věděli, jak zdravé varle vypadá a čeho si naopak všimnout,“ vysvětluje pedagožka Kamila Zemanová. Podle ní má výhodu i to, že studenti zdravotnické školy jsou zvyklí o lidském těle mluvit otevřeněji. „Nemají kolem toho tolik zábran. A právě u intimních témat je důležité nebát se zeptat nebo se někomu svěřit.“
Samovyšetření zabere jen pár minut a může pomoci odhalit
změny včas
Na konci přichází malé opakování. „Tak schválně. Kdy je
nejlepší dělat samovyšetření prsou?“ ptá se jedna z přednášejících studentek
svých stejně starých posluchaček.
Ruce se zvedají. Odpověď přichází téměř okamžitě.
„Jednou měsíčně.“
„A kde?“
„Před zrcadlem.“
„A proč má samovyšetření vůbec smysl?“
„Protože nic nestojí,“ zazní ze třídy.
„A můžeme k tomu využít partnera.“ Třída se zasměje. Přesně
tak ale studenti ze zdrávky chtějí o prevenci mluvit – normálně, bez zbytečného
studu a tak, aby si z jejich návštěvy spolužáci odnesli něco, na co si
vzpomenou, kdyžbude potřeba.
Chcete přispět do diskuze? Stačí se jen přihlásit.