Zuzana Kovářová, vedoucí Následné péče v Jihlavě

O tom, jak konkrétně Následná péče, která spadá pod Oblastí charitu Jihlava, lidem pomáhá, se rozpovídala její vedoucí Zuzana Kovářová.

Pro koho je Následná péče Jihlava určena?

Jsme doléčovací zařízení pro lidi, kteří si prošli minimálně tříměsíční léčbou závislosti. Pomáháme jim vytvářet podmínky k tomu, aby mohli i nadále úspěšně abstinovat a vrátit se zpět k běžnému způsobu života. Jsme tu pro kohokoliv z České republiky. Přicházejí k nám lidé ze všech koutů naší země a začínají tu nový život nezatížený minulostí.

Máte klienty i z Jihlavy?

Ano, ale je jich málo. Většinou jsou u nás na pobytové službě lidé, kteří chtějí začít nový život na novém místě. Pokud člověk zůstane v původním prostředí, je velmi těžké některé situace zvládnout. Potkává například známé, se kterými dříve pil alkohol nebo užíval drogy, vrací se na místa, kde společně trávili čas. V novém městě si může vytvářet nové vzpomínky a je snadnější nechat stopu závislosti vyhasínat. 

Mluvíte o pobytové službě. Co přesně to znamená?

Klienty u nás na 7 měsíců ubytujeme, máme tady 7 pokojů pro celkem 14 lidí. Jakmile určená doba uplyne, musí si najít vlastní bydlení. Navíc další podmínkou je, aby do dvou měsíců od nástupu k nám, začali pracovat.

To jsou poměrně stresové situace, ve kterých se klienti po ukončení léčby ocitají.

Určitě, a proto tu pro ně jsme. Když je problém, společně ho rozebereme, zjistíme, co se stalo a proč. Klient od nás dostane podporu a možnost řešit věci z bezpečného prostředí. Co se týká práce, s hledáním nebývá problém. Jsme průmyslové město a míst je tu dost. Většinou lidé seženou práci do měsíce.

Pomáháte klientům právě i s hledáním zaměstnání?

Pokud se klient obrátí na naše sociální pracovnice, poradí mu, jak a kde hledat. Ale to hlavní je na něm. On musí volat, chodit a ptát se. Stejně tak je to s bydlením. Případně poradíme, kde se poohlížet po nájmech v bytech. Pokud nemá dostatek financí, dáme mu rady ohledně ubytoven, které se vyhnout nebo která je solidní.

Po 7 měsících tedy kromě ubytování v Následné péči končí i samotné doléčování?

Ne, to pokračuje. Jen k nám klient dochází ambulantně. Léčba končí zhruba po roce. Klienti mají individuální sezení s terapeutem a také dvakrát týdně skupinu. Zájemcům nabízíme také arteterapii, muzikoterapii a věnujeme se i volnému času, který je velmi důležitý.

Jak klienti svůj volný čas vlastně v Jihlavě tráví?

Vychází to z jejich zálib. Mnozí z nich je ale objevují až nyní, protože v minulosti trávili veškerý svůj volný čas právě pitím alkoholu nebo braním drog. Náš peer pracovník, což je člověk, který se sám se závislostí popral a zažil podobné věci jako naši klienti, jim nabízí nejrůznější pohybové aktivity, objevují společně Jihlavu nebo navrhuje výlety. Například sednou do vlaku, popojedou a pak se zase vrátí pěšky. Společně také grilují nebo hrají společenské hry.

Navštěvují také kulturní akce?

Smozřejmě. Máme tu nástěnku, kam dáváme tipy, co se v Jihlavě děje, protože i těch akcí, které nevyžadují moc financí, město nabízí dost. On totiž volný čas něco stojí. Například na sport potřebujete vybavení, do divadla kromě lístku i hezké oblečení. Proto se jim snažíme ukazovat, že jsou i různé levnější alternativy.

Mají vaši klienti něco společného? Například, že pocházejí ze sociálně slabého prostředí?

Měli jsme tu 18letého kluka i 70letou paní, vysokoškoláky i lidi se základním vzděláním. Máme tady majitele firem, ale i klienty, kteří nikdy předtím nepracovali a učí se to až teď. Závislost si nevybírá a potkat může opravdu kohokoliv. Ale pokud se ptáte na něco, co mají společné, pak je to těžké dětství a prožitá traumata. A vůbec to nemusí souviset se sociálně slabým prostředím, kdy se jim rodiče nevěnovali nebo bojovali také se závislostí. Máme tu klienty, kteří měli naopak hyperprotektivní rodiče, kteří o ně pečovali a kladli na ně vysoké nároky, byli chladní a hodně cílevědomí.

Převažují mezi klienty muži, nebo ženy?

Mužů je určitě více. Například loni jsme měli 47 klientů, z toho bylo asi jen 10 žen. Určitě to ale není tím, že by bylo méně žen závislých, ony to jen víc skrývají před svým okolím. Společnost na ně totiž stále pohlíží přísněji. Proto je pro ně velmi těžké si problém přiznat, přijmout ho a nastoupit na léčení.