Co Vás přivedlo k sociální práci a jaké vzdělání Vás pro ni nejvíc zformovalo?

Vždycky mě to táhlo k pomoci druhým a k práci, která dává hlubší smysl. Odborné zázemí mi dalo magisterské studium sociální práce na Zdravotně sociální fakultě v Českých Budějovicích. Hodně mě posunula i zahraniční zkušenost – absolvovala jsem semestr na vysoké škole v bavorském Landshutu a stáž v Rakousku. V praxi pro mě pak byly klíčové dvě věci: komplexní výcvik v krizové intervenci v Remediu a sebezkušenostní psychoterapeutický výcvik. Později jsem přidala ještě Manažerskou akademii, protože řízení lidí a služeb vyžaduje zase trochu jiný úhel pohledu. Ale hlavně – baví mě pronikat do věcí, rozumět tomu, jak fungují, a posouvat je dopředu.

Co ze zkušenosti s prací v azylovém domě považujete pro svou dnešní roli za nejcennější?

To byla obrovská škola. Nejcennější pro mě byl bezprostřední kontakt s lidmi. Učila jsem se jim naslouchat, budovat si s nimi důvěru, abychom mohli společně hledat cestu z jejich situace. Člověk při této práci zblízka pochopí, jak neuvěřitelně rychle se může dostat do těžkých životních nesnází. Vždy se hrdě hlásím k tomu, že jsem v první řadě sociální pracovník. Protože šlo o malou organizaci, museli jsme zastat úplně všechno – od přímé práce s klienty až po provozní věci. Na mně navíc od začátku byla metodická práce.

V čem vidíte hlavní výhodu a výzvu v tom, že na pozici ředitelky přecházíte z role dosavadní zástupkyně?

Obrovská výhoda je v tom, že Charitu i region dobře znám. Služby prevence jsem vedla několik let, v oblastech péče si dovolím říct, že se orientuji, a s lidmi na obcích i na kraji se známe z dosavadních jednání. Jako zástupkyně jsem navíc viděla pod pokličku i provozním a administrativním procesům. Výzvou bude jít v některých věcech ještě více do hloubky – ať už jde o kompletní ekonomiku, PR, fundraising nebo péči o zaměstnance. A přiznávám, že specifikem pro mě budou zdravotní služby a domácí hospic, což je pro mě dosud trochu jiný svět. Moc se ale těším, až se se všemi kolegy z naší Charity postupně potkám a budeme se poznávat blíž.

S jakou hlavní vizí do vedení jihlavské Charity nastupujete a na co se chcete zaměřit jako první?

Chci, aby byla jihlavská Charita stabilní, profesionální a otevřená organizace, která dokáže pružně reagovat na to, co lidi v naší oblasti reálně trápí, a která zároveň vytváří dobré a bezpečné zázemí pro svoje vlastní zaměstnance. Mým prvním krokem bude osobní setkání s lidmi napříč organizací. Chci se detailněji ponořit do fungování zdravotních služeb a služeb péče, prohloubit si vhled do finančních toků a zapojit se do investičních projektů.

Kde v regionu vidíte největší mezeru v sociálních službách, na kterou je potřeba zareagovat?

Vidím velký tlak na služby, které jsou dlouhodobě na hraně kapacit. Určitě potřebujeme posílit adiktologické služby – tedy naši ambulanci a Káčko. Stejně tak čekám, že v souvislosti se stárnutím obyvatelstva poroste potřeba v pečovatelské službě, v terénní zdravotní péči a v domácím hospici. Velkou mezeru vnímám také v dluhovém poradenství a zásadní je pro mě i spolupráce na tématu dostupného a podporovaného bydlení.

Jak plánujete z nové pozice podporovat zaměstnance a udržovat v Charitě dobrou atmosféru?

Nechci dávat žádné prázdné sliby. Základem je pro mě mít otevřené dveře. Chci s pracovníky mluvit, vědět, s čím se potýkají, co potřebují. Charita musí fungovat jako jeden tým – lidi musejí cítit, že si vedení jejich náročné práce opravdu váží. Chtěla bych podporovat kvalitní supervize, zastupitelnost v týmech a také takzvanou interní mobilitu – tedy aby člověk, kterému se změní životní situace nebo se cítí unavený, mohl v rámci Charity přejít na jiný typ služby. Stavím na přímé a férové komunikaci. Když se věci říkají na rovinu, předchází se zbytečným nedorozuměním.

Jak nejraději dobíjíte baterky a odpočíváte od náročné práce?

Jednoznačně v přírodě a v pohybu – chůze, kolo, brusle, v zimě běžky, plavání... Les je pro mě ta nejlepší dobíječka. To vše ideálně s rodinou, manželem a třemi dětmi. Všichni také rádi hrajeme deskové hry, i „Člověče nezlob se“ je u nás někdy hodně napínavé :).

U jakého koníčku dokážete spolehlivě vypnout a nemyslet na povinnosti?

Absolutně vypnout dokážu na horách. Naše dovolené jsou o aktivním pohybu – každodenní túry nebo celodenní výlety na kole. Mám ale i klidnější radosti. Moc ráda poslouchám vážnou hudbu, hlavně smyčce. Také jsem odjakživa vášnivý objevitel – pokud se někde dočtu nebo dozvím něco zajímavého, pátrám po dalších informacích a chci jít do hloubky, abych pochopila, jak a proč věci fungují. S tím souvisí i má záliba v mapách. Už od dětství mě bavilo brouzdat v mapách a dnes s Mapy.cz nebo Googlem ráda objevuji nová místa a souvislosti... :).

Jaké motto nebo zásada Vás provází životem?

Myslím, že jsem hodně vytrvalá, a když vím, že má něco smysl, hledám cesty, jak to dotáhnout. U toho si říkám: „To by bylo, aby to nešlo!“

Co byste popřála Oblastní charitě Jihlava a jejím pracovníkům ke Dni charity?

Přála bych naší Charitě, aby si i do dalších let uchovala to, co na ní považuji za nejcennější – její pestrost, otevřenost a schopnost být nablízku lidem v nejrůznějších životních situacích. Máme obrovské štěstí, že v naší organizaci pracují lidé, kteří každý den pomáhají dětem, rodinám, seniorům, nemocným i lidem, kteří se ocitli v těžké životní situaci nebo se potýkají se závislostí. Díky nim dokážeme být tam, kde je pomoc potřeba.

Všem zaměstnancům, dobrovolníkům, klientům i našim podporovatelům bych přála hodně zdraví, sil, vzájemného respektu a radosti z práce i ze života. Ať nikdy neztratíme citlivost k potřebám druhých, odvahu hledat nová řešení a vědomí, že i zdánlivě drobná pomoc může mít pro člověka obrovský význam. Jsem hrdá, že mohu být součástí organizace, která každý den pomáhá měnit životy k lepšímu.