Paliativní péče pomáhá lidem prožít závěr života důstojně a bez bolesti. V Domově pro seniory v Lesnově se snaží, aby jejich klienti odcházeli v prostředí, které dobře znají a kde se cítí bezpečně. O tom, jak paliativní péče v praxi vypadá, nám povyprávěla její koordinátorka Tereza Hájek.
Koordinátorka paliativní péče v Domově pro seniory
v Lesnově Tereza Hájek
Co je to paliativní
péče?
Paliativní péče je způsob péče o klienty s nevyléčitelným onemocněním v
pokročilém nebo terminálním stadiu. Naším cílem už není nemoc vyléčit, ale
zajistit klientovi co nejvyšší kvalitu života. Snažíme se tlumit bolest,
zmírňovat fyzické i psychické obtíže a hlavně zachovat důstojnost člověka.
Velmi důležité je také to, aby klient mohl zůstat ve svém přirozeném prostředí,
tedy tam, kde se cítí jako doma.
Podnět k zahájení paliativní péče může přijít od rodiny, našeho personálu nebo
od ošetřujícího lékaře. Společně s naší lékařkou, která k nám dochází
dvakrát týdně, se sejdeme s rodinou a někdy i s klientem a otevřeně si
povídáme o tom, jaký je jeho zdravotní stav a co ho čeká. Nejsou to jednoduché
rozhovory, ale jsou velmi důležité. Hledáme společně cestu, jak člověku co
nejvíce ulevit a dopřát mu klid. Snažíme se, aby nemusel do nemocnice, ale mohl
zůstat tam, kde to zná – mezi lidmi, kteří ho znají. A když přijde bolest nebo
úzkost, jsme připraveni hned pomoci.
Co následuje po
domluvě s rodinou?
Po společné schůzce se klient stává paliativním a vytváří se plán paliativní
péče. Součástí je i nabídka paliativního pokoje. Ten slouží především pro
situace, kdy chce být rodina klientovi nablízku na neomezeně dlouhou dobu.
Pokoj je totiž přizpůsobený nejen klientovi, ale i jeho blízkým. Je v něm
postel, rozkládací křeslo, lůžkoviny i základní hygienické potřeby. Rodině nabízíme
také možnost stravy. Zároveň ale respektujeme, že mnoho klientů chce zůstat ve
svém pokoji, kde mají své osobní věci, fotografie a vzpomínky. Někdy naopak
využije paliativní pokoj spolubydlící klienta, pro kterého může být tato
situace také obtížná.
Jak dlouho paliativní
péči poskytujete a jaké máte zkušenosti?
Paliativní péči jsme u nás začali poskytovat na podzim 2023. V samém
začátku nám s tím pomohl jihlavský hospic Bárka a postupně jsme si všechny
kroky osvojili zejména díky výborné spolupráci s naší lékařkou. Od té doby
jsme paliativní péči indikovali u 55 klientů, z nichž 41 již zemřelo – všichni
přímo v domově, nikoli v nemocnici. Pro mnoho klientů je Lesnov domovem, často
tu žijí i deset let. Mají zde své zázemí, kamarády i vzpomínky, a proto si
přejí zůstat až do konce právě tady.
Paliativní pokoj v Domově pro seniory v Lesnově
Proč jste se rozhodli
paliativní péči zavést?
Ještě před dvěma lety více než 40 procent klientů v českých domovech
pro seniory umíralo v nemocnicích. Zapojili jsme se proto do dvouletého
programu Nadačního fondu Abakus, kde bylo cílem rozvinout paliativní péči
v pobytových sociálních službách pro seniory a díky tomu se paliativní
péče stala běžnou součástí poskytovaných služeb i v Domově pro seniory
Lesnov. Nyní svým klientům můžeme
umožnit dožít v prostředí, které znají a kde se cítí dobře.
Jak podporujete
rodinu paliativního klienta?
S rodinou od začátku mluvíme o všem otevřeně, včetně toho, co nastane po
úmrtí jejich blízkého. Připravujeme je na celý proces, aby věděli, co očekávat.
Pokud nejsou u klienta přítomni, informujeme je telefonicky o zhoršení stavu i
o úmrtí. Každý to prožívá jinak – někteří chtějí být u odcházení, jiní si
raději zachovají vzpomínky na chvíle, kdy byl jejich blízký ještě zdráv.
Respektujeme obojí a jsme tu od toho, abychom je podpořili. Po úmrtí mohou
příbuzní využít pietní místnost, kde se se svým blízkým rozloučí. My se snažíme
být rodině v této těžké chvíli oporou.
Jak to vnímají
ostatní klienti domova?
Úmrtí klienta – nejen v paliativní péči - není pro ostatní anonymní
událostí. Vytváříme malé rituály, které pomáhají se s odchodem vyrovnat. Máme
například vzpomínkovou nástěnku, kde je parte, fotografie a krátké připomenutí
života klienta. U nástěnky máme i svíčku. Při skupinových aktivitách, například
cvičení, si na zesnulého společně zavzpomínáme – sdílíme příběhy, historky a
držíme minutu ticha. Klienti to vnímají velmi pozitivně. Často říkají, že je
pro ně důležité vědět, že i na ně jednou někdo takto zavzpomíná.
