Slyšeli jste už někdy o Cirkusu do škol? Jde o projekt oddílu Akrobat TJ Sokol Jihlava, který vychází z filozofie cirkusové pedagogiky.
Unikátní mix disciplín cirkusových umění jako je žonglování, akrobacie nebo balanční technika spolu s kombinací prvků kreativity a sportu nabízí jedinečný potenciál ve výchově a vzdělávání. Pojďte s námi na jednu cirkusovou lekci!
„Podívejte, co tady dnes mám!“ snaží se upoutat pozornost asi 25 dětí Lucie Vopálenská z oddílu Akrobat. „Jeeee, šátky,“ jásají nadšeně druháci ze Základní školy Kollárova. „Ano, barevné šátky. Každý si je dáme takhle za kalhoty jako ocásky,“ zastrkává si lektorka oranžový šátek za legíny. „A naším úkolem je, si ocásky navzájem brát. Kdo jich bude mít nejvíce, vyhrává,“ vysvětluje dětem další lektorka Alžběta Mikešová.
DIODem se rozezní písnička a školáci, kteří ještě před chvílí vypadali, že by raději leželi pod peřinou, začínají pobíhat po celém sále. Veselé výskání a pokřikování je podle mne slyšet až na ulici. „Děti jsou z Cirkusu do škol nadšené. Je to pro ně příjemné zpestření. Podívejte, jak jsou šťastné,“ usmívá se spokojeně pedagožka Dagmar Habermannová a z první řady sleduje své žáčky.
Po rozcvičce následují první akrobatické kousky. „Děti, udělejte si čtveřice. Jeden z vás bude stoleček,“ ukazuje dětem Lucka, která je na „všech čtyřech“. „Podívejte, jak musíte mít rovná záda. Ruce máte natažené pěkně pod rameny, stejně tak máte rovně i nohy,“ upozorňuje Alžběta. „Terezko, opři se Lucce rukama o ramena. Výborně. Justýnko, ty si stoupni Lucce na záda, tady jak jí končí legíny a opři se zároveň o Terezku. Skvělé, a neboj, já tě jistím,“ první akrobatický kousek je na světě a ostatní děti se po skupinkách nadšeně přidávají. „Davide, ale ty vůbec nemáš záda rovně a ruce máš moc daleko,“ upozorňuje svého spolužáka Eliška, která se snaží Davidovi opřít o ramena. „Eliško, můžeš,“ říká směrem ke svojí jmenovkyni a holčička v růžové mikině vylézá Davidovi na záda. „Neboj, já tě budu jistit,“ říká holčice lektorka Lucka, která k trojici přichází.
„To je skvělý, já jsem to dokázala,“ směje se nadšeně Eliška. Přestože se jí nohy klepou a po dvou vteřinách pomaličku slézá, je se svým výkonem spokojená. „Děti, hlavně neskákejte. Pomalu musíte nahoru, stejně tak i dolů, abyste spolužákovi nebo spolužačce neublížili,“ upozorňuje rozjařené školáky Lucka, když přechází ke čtveřici chlapců, kteří víc leží na zemi, než stojí.
Na řadu přichází balanční cvičení. Děti tvoří dvojice. „Každý z vás si stoupne na tento váleček. Pozor, musíte udržet stabilitu… Výborně, pěkně naproti sobě. Chytněte se za ruce a společně na válečcích udělejte dřep,“ vysvětluje další cvik Lucka. „Nikam nespěchejte a hlavně se snažte jít dolů i nahoru společně,“ radí dětem, zatímco některé se kymácí ze strany na stranu a padají na měkké podložky.
Ve stejnou chvíli druhá skupinka zkouší s Alžbětou žonglovat. „Tenhle trik se jmenuje aplaus. Jednou rukou míček vyhodíte, tlesknete a druhou ho zase chytíte,“ vysvětluje dětem, které si míčky už netrpělivě přehazují z jedné ruky do druhé.
Když se hodina blíží k závěru, spouští lektorky ze stropů oblíbené šály. „Dnes se naučíme netopýra a zopakujeme si okýnko a jelínka,“ říká dětem, které se řadí k velkým modrým žíněnkám, Lucka a malým zvědavcům netopýra předvádí. „Chytnete se šály, položíte se, zvednete nohy a takhle je hodíte za sebe!“ Děti kolem ní nadšeně poskakují a jeden po druhém cvik zkouší. „Mě to strašně baví. Dřív jsem dělala atletiku, ale teď bych chtěla chodit na šály. Podívejte, ukážu vám toho jelínka,“ říká mi blonďatá Terezka, vylézá na šálu, jednu nohu zapírá o druhou a zaklání se. Nadšeně jí tleskám!
Celou hodinu pozoruje své spolužáky v sále DIODu osmiletá blonďatá holčička. „To je naše Anička. Přestože se do cvičení tolik nezapojuje, chodí sem moc ráda. Do ničeho ji nenutíme. Když chce, přidá se, když ne, jen se dívá,“ vysvětluje mi pedagožka Dagmar Habermannová. V tom se ale Anička zvedá ze židle a pomalu jde ke svým spolužákům. Na řadu totiž přichází závěrečné malování. „Anička maluje moc ráda. Krátí si tak i přestávky ve škole. Podívejte, už si bere bloček a pastelky,“ ukazuje na holčičku s culíkem, která si sedá na podložku mezi své kamarády a spokojeně se usmívá.
„Děti, byl dnes nějaký moment, kdy jste museli někomu druhému důvěřovat?“ ptá se na závěr Lucka. „Když jsem musela lézt Elišce na záda! Když jsem se otáčel na šále! Já při dřepech na válečkách!“ volá jeden přes druhého. „Výborně, každý dnes zažil chvíli, kdy bylo potřeba, mít vedle sebe někoho, komu můžete věřit. A to je hrozně důležité i v životě, děti. Když máte kamaráda, na kterého se můžete spolehnout!“
Jihlava Jihlavsko
