V těchto dnech, kdy jsem dopsal tento článek, už sucho v Okříškách a okolí každému z nás působuje menší nebo větší problémy. Sledujeme předpověď počasí, koukáme k obloze a čekáme zda zaprší. Za březen a duben byl součet srážek nejmenší od roku 1961 a květen byl zatím bez srážek. Dle vědeckých měření právě od roku 1961 stoupla průměrná teplota v ČR o 2,3 °C. Lesníci, zemědělci, vodohospodáři a rybáři jsou jedni z prvních, kteří pocítili důsledky sucha. Množství srážek, které spadlo a zásoby vody v krajině rozhodují, zda jejich celoroční práce nebude zbytečná. Ostatní si zatím žijeme ve ,,vodním blahobytu“ a neuvědomujeme si plně důsledky tohoto problému. Voda nám teče 7 dní v týdnu 24 hodin. Máme jí tolik, že si můžeme napustit bazén, umýt auto, pokropit trávník. Voda nám zatím nechybí a je jí dostatek. Mimo oteplování se stále častěji setkáváme s obdobím dlouhého sucha. Ani letos tomu není jinak a s příchodem jara, přišlo i sucho. V tomto článku o suchu se chci zaměřit na samotné Okříšky a historické změny v krajině, které dnes přispívají k suchu.

Když se přeneseme o pár století zpět, tak zjistíme, že na katastru Okříšek žilo jen pár rodin ve dvou osadách, Okříškách a Hofeřicích. Hofeřice později zanikly. Tehdejší obyvatelé žili zcela jinak ve zcela jiné krajině, v níž bylo mnohem více vody a méně obyvatel. Spotřeba vody byla tehdy mnohem menší. Osady byly doslova obklopeny rybníky a drobnými potůčky pramenícími v lesích nad Okříškami z bezejmených pramenišť a studánek. S pozdějším nárůstem počtu obyvatel Okříšek úměrně roste také spotřeba vody, jak pitné, tak užitkové a dochází k postupnému vykácení části místních lesů a jejich přeměně na zemědělskou půdu. Zprvu na louky pro pastvu dobytka a seno. Později na pole. Zdravé lesy, jak je známo, nám zadržují vodu a postupně ji uvolňují na pozemky níže pod lesy. Tím jsou lesy nenahraditelné jako přírodní zásobárna vody. 

Stejně tak dochází postupně i k úbytku vodních ploch a tím vysoušení krajiny. Nejvíce je to vidět na rybnících. V samotných Okříškách a v okolí zmizelo více rybníků a některé nebyly zrovna malé. Pro představu z těch větších postupně zmizel rybník Hoferský, Ohrada, Babylón a také několik menších nad Okříškami. Tím přišli Okříšky o několik hektarů vodních ploch, které byly zásobárnou vody pro obyvatele a místní krajinu. Také výparem vody rybníky ovlivňují mikroklima ve svém okolí. Popisovat podrobněji důvody zániku místních rybníků by bylo na samostatný článek. Stejně tak ubylo i drobných vodních toků, které mají v krajině svůj význam. Okříšský potok pramení v heraltických lesích, kousek nad studánkou U Andělíčka a postupně nabírá se svými přítoky na síle, takže v Okříškách už je to slušný potok, který zásobuje vodou místní rybníky. Jak postupně zanikaly některé místní rybníky, tak zmizela i část Okříškého potoka a některé jeho přítoky. Potok přirozeně meandroval lesem a přes louky. Na jaře se rozléval po loukách a v létě přiváděl dostatek vody do Okříšek a poháněl mlýnská kola v místních mlýnech. To už ale patří do minulostí. Mimo les docházelo k postupným úpravám potoka, někde bylo koryto potoka prohloubeno, jinde zase napřímeno nebo místy zcela odvedeno jinam. Po těchto změnách nám dnes voda rychleji odtéká. V samotných Okříškách byl potok svedený pod zem do potrubí. Z Okříšek dnes potok rychle odtéká v betonovém korytu, které bylo nově vyhloubeno dál od Okříšek a původní potok byl zasypán. Takto dnes potok teče až pod sousední Petrovice. Tyto změny na vodních tocích, úbytek rybníků a lesů mají za důsledek, že dnes nám chybí povrchová voda v krajině a horní vrstva půdy rychleji vysychá. Změny v krajině, realizované v minulosti našimi předky, nám dnes urychlují nástup sucha.

Další kapitolou je samotné odvodňování zemědělských pozemků. Nejen v Okříškách, ale jinde došlo v minulém století k rozsáhlým melioracím, kdy během několika let – etap na základě centrálního plánování dochází k nezvratným změnám v krajině. Na tuto činnost vznikají speciální meliorační družstva a ty systematicky pokládají do země kilometry trubek po celém Československu, tyto trubky pak odvádí vodu z polí a luk a tím rychleji půdu vysuší, zejména po zimě a větších deštích. Krátce se zmíním, jen pro představu,jak probíhalo odvodnění u nás. Meliorace byly v režii Okresní zemědělské správy a místního JZD. Tehdejší samosprávy do těchto činností příliš nezasahovaly. Například před 52 lety v roce 1974 je realizována již II. etapa odvodnění Okříšek. Jedná se o projekt odvodnění 37,05 ha zemědělské půdy, obhospodařované místním JZD. Podle projektové dokumentace vypracované ing. Páleníčkem je projekt realizován Melioračním družstvem Třebíč. V roce 1974 byly položeny v Okříškách meliorační trubky ve více lokalitách a náklady činily 386 545 Kčs. Návratnost těchto úprav byla spočítána na 11,7 let. Meliorační trubky byly pokládány od 11 do 16 m od sebe dle druhu horniny na konkrétním pozemku cca 0,9 m pod zem. Jsou to kilometry trubek co po zasypání zeminou desítky let odvádí vodu. Část zme- EKOLOGICKÉ OKÉNKO liorovaných luk byla po vyschnutí chemicky ošetřena, vyvápněna a po zapravení se z nich stává orná půda. Zbylé louky jsou znovu osety a zkulturněny. Většina položených melioračních trubek je v zemi dodnes a stále odvádí vodu. Dnes v době klimatických změn a v době sucha je odvodněný pozemek více náchylný na sucho, než pozemky bez meliorací. Opakem jsou v jiných oblastech zavlažovací systémy, které naopak vodu do polí přivádí v době sucha. S melioracemi docházelo i k likvidaci mezí, polních cest a remízků. Výsledkem jsou dnes větší plochy bez přirozených krajinných prvků, kde dochází navíc ještě k větrné erozi a rychlejšímu vysoušení půdy.

Další problém jsou rozsáhlé zpevněné a nepropustné plochy většinou přímo v zástavbě. Voda co naprší se nemůže postupně vsakovat a ještě je svedena do kanalizace. Zpevněné plochy jsou v létě rozpálené a při absenci stínící zeleně zde teplota rychle stoupá. Okříšky nejsou výjimkou. Pouze malá část vody co naprší je zachycena a používá se například k zalévání zahrádek. Ostatní voda rychle zmizí bez využití v kanalizaci. Nové stavební projekty dnes už řeší nakládání s dešťovou vodu, ale ve starších zástavbách voda mizí v kanalizaci a pak nám schází.

Když se zamyslíme, tak zjistíme, že během relativně krátké doby dnes řešíme věci, které naši předci dříve řešit nemuseli. Dnes je velký problém vysázet v lese holiny, lesy jsou tolik vyprahlé, že nové sazeničky stromků uschnou. Louky nám některé roky poschnou tak, že není co usušit. V potoce nemáme část roku téměř žádnou vodu. Potok je bez ryb a dalších vodních živočichů. Zmizely nám mokré louky pod lesem a s nimi některé vlhkomilné rostliny, ptactvo a také spousta hmyzu. Pokud dnes zasadíme stromek třeba v parku, nebo v zahradě, tak bez pravidelného zalévání nám nejspíš uschne. Zvěř a ptactvo, ale i hmyz těžko hledají v přírodě povrchovou vodu. Dříve stačilo vykopat studnu 5 metrů hlubokou a vody bylo dost pro lidi i pro hospodářská zvířata. Dnes se bere voda z vrtů z mnohem větší hloubky. Stará studna na hřbitově nám v létě vysychá a není to jediná studna v Okříškách, která je přes léto bez vody. Přítoky rybníků jsou v létě také bez vody. Voda se v rybnících kazí, není vhodná ke koupání.

Městys Okříšky je členem místního Svazku obcí zásobování vodou se sídlem v Okříškách. Tím, že jsme jeho členem a náš svazek má zatím dostatečné zdroje kvalitní podzemní vody a vlastní vodovod s úpravnu vody v Hvězdoňovicích, tak nejsme v Okříškách závislí na dodávkách vody z jiných regionů a jsme soběstační. Můžeme si sami rozhodovat o ceně pitné vody a investicích do vlastní vodárenské soustavy. Přesto je nutné se zabývat i budoucností, právě v době, kdy se stále častěji projevuje nedostatek vody.

Často slyšíme od politiků jak se investuje do šlechtění nových odrůd obilovin, kukuřice a dalších potravin, které jsou odolnější a snáší lépe sucho. Méně už se mluví o opatřeních k zadržování vody jak v krajině, tak přímo v sídlech a když už se začne o něčem konkrétním mluvit, tak to skončí u slibů a projektů, na které nakonec nejsou peníze. Pokud nám delší dobu nenaprší, v zimě nenasněží a k tomu ještě vodu, kterou nám zadržuje krajina necháme odtéct bez užitku, tak jednou budeme řešit to, co známe doposud jen z televizních reportáží. Vodovod bez vody, omezení spojená s odběrem vody, dodávky vody z cisteren, vyschlé vodní nádrže a prázdné studny. Sucho není levná záležitost a když už přijde, je pozdě pro nějaká okamžitá efektivní opatření. Přijdou zákazy a nařízení, ale z nich nám voda nezaprší. Nezbývá pak jen čekat, až přijde déšť. 

Přesto jsem optimista a byl bych rád, až budete číst tento článek, aby bylo sucho již za námi a mohli jsme se těšit na léto u vody, na podzimní hřiby v lese a bohatou sklizeň ovoce a zeleniny ze svých zahrádek.

Jiří Vavroušek