Za Davidem každý týden dojíždí asistentka z Domova Háj Vladimíra Lužová

„Já jsem byl na koncertu Tomáše Kluse,“ vypráví pomalu s důrazem na každé slovo jednadvacetiletý David Vlaďce, která za ním po týdnu opět přijela domů.

„Tomáš Klus je můj kamarád, pozval mě na koncert. Dovezl jsem mu barevné ponožky,“ pokračuje a ukazuje nám přitom fotky a videa ze setkání na svém mobilním telefonu. Tvář mu zdobí široký úsměv – upřímný, dětský.

Asistentka  Vlaďka si mezi tím připravuje pomůcky na bazální stimulaci Davidových rukou. „Podívej, mám tu takový balonek, kterým ti budu přejíždět po ruce. Je krásně měkký, viď?“ usmívá se na svého klienta. „Je to moc příjemný,“ říká jí spokojeně David. „To je takový míček, se kterým si mohou hrát i pejsci a … píííííííísk,“ po zmáčknutí vydá míček zvuk, který nikdo nečeká a David se ještě víc rozesměje. „Ájo,“ volá na svého malého pejska, který mu málem skočí do náručí. „No jo, to jsem to vyvedla, to je něco pro tebe,“ směje se i Vlaďka, protože Ája odmítá bez míčku odejít.

Přesouvám se mezitím za maminkou Davida Kamilou Maršánovou, která práci Vlaďky a svého syna sleduje z rohu obývacího pokoje. „Podívejte, jak je David spokojený,“ kývne hlavou směrem k synovi, když se jí ptám, co jim sociální rehabilitace Domova Háj přináší. „Davča je ze služby nadšený. Má velkou radost, když si může popovídat s někým novým. Moc kamarádů – vzhledem ke své nemoci – nemá. Zařazení do společnosti je náročné, tak je za každý nový kontakt vděčný. Já si s ním sice povídám, ale víte jak to je, už ho to se mnou občas taky nebaví,“ vysvětluje mi s úsměvem Kamila Maršánová.

„Sází Jiřík, sází řepu. Sází řepu do řádek, Jiří má rád pořádek,“ Vlaďka s Davidem plynule přešli ze stimulace rukou k logopedii. „Teda Davčo, to Ř ti jde perfektně,“ chválí chlapce asistentka.

Posláním a smyslem sociální rehabilitace je pomoci lidem s mentálním, kombinovaným či jiným zdravotním znevýhodněním rozvíjet schopnosti, které potřebují pro samostatnější a aktivnější život.  „Logopedie je stejně jako stimulace důležitá k tomu, aby mohl David využívat moderní technologie. V našem případě mobilní telefon. Prostřednictvím hlasových zpráv chce být totiž ve spojení se svými nejbližšími,“ vysvětluje mi Vlaďka.

David se učí kromě telefonu obsluhovat také tablet. „Hrajeme na něm spolu pexeso. A Davča pořád vítězí. Minule mě porazil 8x za sebou! A to mi slíbil, že mě nechá vyhrát,“ dělá na oko uraženou Vlaďka. „Já už tě nechám vyhrát,“ slibuje jí David a šibalsky se usmívá.

Kromě pexesa jsou velkou Davidovou vášní také modely historických aut. „Má jich snad stovky. Tohle, co tu vidíte, to je jen zlomek jeho sbírky,“ ukazuje mi na stěnu za Davidem jeho maminka. Na první pohled mě zaujme růžový cadillac. „Davide, čí je to auto?“ ptá se chlapce Kamila Maršálová. „Elvise Presleyho,“ odpovídá pyšně.

A když si David zrovna nevybírá nový model auta, tráví rád čas hudbou. Kromě Tomáše Kluse má rád i kapelu Jelen a do Horáckého divadla vyráží s rodiči často i na jazz. „V létě pojedu na festival, kde bude Turbo,“ prozrazuje mi své další plány. Moc se těší i na to, jak si v létě zase sedne v Jihlavě na náměstí a dá si dobrou kávu. „To já mám rád a taky zmrzlinu, půjdeme na ni s Vlaďkou,“ usmívá se na svoji asistentku.  

Příběh Davida ukazuje, jak důležitá je podpora lidí s hendikepem v jejich každodenním životě. Díky sociální rehabilitaci mohou rozvíjet své schopnosti, navazovat vztahy a být součástí společnosti.