Jednou z hlavních funkcí muzea je akviziční činnost – získávání nových předmětů do sbírek, jejich ošetření, uvedení do historických i tematických souvislostí a také jejich prezentace veřejnosti. Počátkem letošního roku jsme získali do sbírky MVJI stereoskop. Dřevěný přístroj z první poloviny 20. století, který dokáže zprostředkovat překvapivě věrné prostorové vidění ze speciálních stereofotografií – dvojic fotografií, které zachycují jeden objekt z mírně odlišných úhlů. Tato vzdálenost většinou odpovídá rozteči lidských očí - zhruba 6,3 cm. Fotky se vkládají se do drátěných držáků umístěných na posuvné liště. Pak už stačí jen přiložit oči k hledí a pozorovat obraz, který se v mozku spojil do jednoho prostorového vjemu. Objekty na fotografii pak vypadají, jako by vystupovaly z obrazu, byly za sebou či ustupovaly do pozadí. Scéna hloubky je velmi realistická. Kolem čoček je připevněno tmavé kovové stínítko, které zamezuje pronikání okolního světla a zároveň zajišťuje, že se do kukátka budete dívat ze správné vzdálenosti a úhlu. Na jeho horním okraji je umístěna destička s označením výrobce: „OKULA, Made in Czechoslowakia“. Většina z nás má tuto firmu spojenou s výrobou brýlí. Možná i vám se vybaví obrázek slunce vycházejícího nad horizontem, tedy logo, které Okula Nýrsko používá dlouhých 70 let. Letos oslaví 130. výročí od svého založení a kromě luxusních brýlových obrub jsou dnes jejími produkty i plastové výlisky pro automobilový průmysl.
První stereoskop sestrojil v roce 1838 anglický vědec sir Charles Wheatstone. Skládal se ze dvou zrcadel, která umožňovala očím spojit levý a pravý obraz do jednoho prostorového vjemu. Nejprve se do něj vkládaly ručně kreslené obrázky, protože vynález fotografie přišel až o něco později. V 50. letech 19. století vylepšil stereoskop další významný vědec David Brewster, který nahradil zrcadla čočkami. Mezi první průkopníky stereofotografie patřil také americký lékař, spisovatel a vynálezce Oliver Wendell Holmes, který kolem roku 1860 sestrojil jednu z nejpopulárnějších ručních prohlížeček. Jeho přístroj se stal díky své jednoduchosti a nízké ceně běžnou součástí domácností. Dá se říct, že si lidé kupovali stereoskopy domů podobně jako později rádia či televize. Však léta 1860 až 1890 bývají označována za zlatou éru stereofotografie. Fotografové vybaveni speciálními fotoaparáty, které měly dva objektivy, mířili do všech koutů Evropy, ale také do exotických zemí. Cestovali po Egyptě, Palestině, Indii, Japonsku, Číně, Jižní Americe nebo po americkém Západě. Zachycovali pyramidy, chrámy, ruiny starověkých měst, místní obyvatele, ulice, trhy i přírodu. Ale fotilo se i doma – ve městech, na vesnicích, v továrnách, na trzích i během slavností. Fotografové dokumentovali běžný život, zvyky i práci obyčejných lidí. V době, kdy většina lidí nikdy necestovala daleko od domova, umožňovaly stereofotografie nahlédnout do vzdálených míst. Nabízely se téměř všude.
Byl to obrovský fenomén – něco jako „virtuální trend“ své doby. Dnes je to právě virtuální realita, která nám umožní vylézt na zasněžené vrcholky dalekých hor, potápět se s delfíny, navštívit oblíbené destinace bez davu turistů, dlouhého letu a za zlomek ceny. Nicméně, stereoskop je skvělý případ toho, jak se v 19. století snažili lidé vytvářet iluzi „virtuální reality“ pomocí optických zařízení.
Stereoskopické snímky byly jednak papírové, jednak ve formě skleněných diapozitivů. Prodávaly se jako turistické suvenýry. Staly se masově rozšířeným zbožím, podobně jako pohlednice o několik desetiletí později. Lidé si je mohli zakoupit i v knihkupectvích, fotografických ateliérech nebo objednat poštou z katalogu. Největšími vydavateli byly například Underwood & Underwood nebo Keystone View Company, které měly v nabídce tisíce snímků z celého světa.
