Kvůli krizi v Perském zálivu strávila skupina cestovatelů z Vysočiny více než dva týdny navíc na tropické Srí Lance. Z ostrova nemohli odletět, protože jim aerolinky rušily lety. Jedním z cestovatelů byl i starosta Okříšek Zdeněk Ryšavý. Ten ze Srí Lanky i úřadoval a prožil tam spoustu zajímavých chvil.

Dříve se do tropů lidé posílali do vyhnanství, nyní se tam jezdí na dovolenou. Problém ovšem vznikne, když na dovolené v tropech uvíznete. Pak nastává jakési moderní vyhnanství. Přesně to se stalo starostovi Okříšek Zdeňku Ryšavému, který s dalšími osmnácti lidmi z Vysočiny musel kvůli konfliktu v Perském zálivu zůstat na Srí Lance. „Nakonec z těch původně plánovaných šestnácti dnů bylo jednatřicet,“ usmívá se starosta.

Okříšky řídil z Indického oceánu

Celá jeho skupina už je doma – z ostrova v Indickém oceánu, kam odletěli v únoru a vrátili se až první jarní den, si však všichni přivezli takové zážitky, na jaké zřejmě nezapomenou do konce života. Pro Ryšavého byla zajímavá zkušenost už třeba fakt, že si tam zřídil de facto druhou kancelář, z níž řídil Okříšky i na dálku. „V dnešní době to není až takový problém. Dokonce jsem se přes aplikaci Zoom zúčastnil i schůze rady našeho městyse. Je ale pravda, že i když hodně věcí vyřídíte přes mobil a mail, přesto to nestačí. Takže když jsem přišel tento týden do práce a viděl jsem ten štos papírů, který mi za tu dobu přibyl na stole, docela mě to zarazilo,“ popisuje Ryšavý.

Ten díky práci z více než sedm tisíc kilometrů vzdáleného ostrova zaznamenal i osobní rekord. „Aktualizoval jsem odtud i obecní web a facebook. Zatím jsem takto pracoval nejdále z Tel Avivu, teď to bylo přece jen o něco dál,“ směje se.

Letenky raději přímo od aerolinek

Útok Izraele a Američanů na Írán začal 28. února. Od té doby válka trvá a cestovatelé mají problémy dostat se domů z východních zemí, kam se z Evropy většinou létá s přestupem ve Spojených arabských emirátech nebo v Kataru. Značná část těchto letů byla v prvních dnech zrušena, což postihlo i skupinu z Vysočiny.

Nucené volno na Srí Lance se samozřejmě muselo nějak projevit i v dovolené. „Rada městysu mi odsouhlasila týden neplaceného volna. A protože v té naší skupině byla i jedna zaměstnankyně úřadu městysu, tak jsem jí pro změnu já jako vedoucí úřadu schválil také neplacenou dovolenou,“ vysvětluje starosta s tím, že ostatní se museli zařídit obdobně. „Tak to v podobných případech vyplývá ze zákona. Nemohli jsme čerpat řádnou placenou dovolenou, to bychom pak v dalších částech roku žádnou neměli.“

Ryšavý a spol. neletěli na Srí Lanku s cestovní kanceláří. „Nebyl to klasický zájezd. Celou výpravu organizovala paní Cejpková, která má v nedalekých Bransouzích svatební resort Za vratama. Její tatínek je ze Srí Lanky, ona sama tam jako malá žila a teď tam často jezdí. Zná to tam, člověk se s ní tedy dostane i na místa, kam vás cestovka nevezme. Problém ale byl, že jsme si kupovali letenky přes portál Letuška. To už bych příště nedělal,“ dodává starosta.

Letuška je totiž vlastně jen zprostředkovatel, přeprodává letenky leteckých společností. „Asi je lepší si koupit letenky přímo u aerolinek. Když nastaly ty problémy, s Letuškou byla špatná komunikace. Nakonec jsme si to vyřešili sami, že jsme se na Srí Lance rozjeli na letiště a hledali různé možnosti,“ vzpomíná Ryšavý.

Letecký poplach v Abú Dhábí

Na Srí Lanku letěli s Qatar Airways s přestupem v katarském Dauhá. „Na zpáteční cestu se nám podařilo koupit letenky s Etihad s přestupem v Abú Dhábí. Měli volných čtyřicet míst po jednadvaceti tisících korunách, přitom běžně se letenky prodávaly za šedesát tisíc. Jen byl problém to zarezervovat, ale nakonec se to povedlo,“ říká starosta s tím, že skupině bylo prakticky jedno, kam je z Abú Dhábí aerolinka dopraví. „Paříž, Madrid, Varšava, Řím, Praha, Vídeň… To nám bylo jedno. Hlavně, když to bude v Evropě. Odtud se už domů dostaneme, říkali jsme si. Nakonec to vyšlo na Vídeň, což bylo ještě větší štěstí, protože odsud jsme i odlétali, takže někteří ze skupiny tam měli auta. Jen to parkovné je s tou více než dvoutýdenní prodlevou vyšlo trochu dráž.“

Při osmihodinovém čekání na přestup v Abú Dhábí zažili i poměrně nezvyklou situaci – která je tam ale v poslední době bohužel na denním pořádku. „Dvakrát tam byl letecký poplach. Museli jsme jít dál od oken, aby nás nezasypalo sklo, kdyby opravdu přiletěla nějaká raketa. Ale byl to naštěstí jen planý poplach.“

Běloši hrají kriket

Celá skupina trávila svůj nucený pobyt na jihu ostrova v malém hotýlku. Majitel je tam nechal bydlet, protože další hosté stejně nemohli přijet, a navíc jim ani nezvedl cenu za pokoj. Češi se s ním docela skamarádili. „Dostali jsme se tak dvakrát i na oslavu narozenin místních lidí. Anebo nám řekl, že nás naučí hrát kriket, což je tamní národní sport. Vzal nás na školní hřiště a učil nás to,“ směje se Ryšavý s tím, že tato výuka vzbudila velkou pozornost všech kolemjdoucích. „Vylezli na plot a strašně se bavili. Poprvé viděli bělochy, jak se snaží hrát kriket.“

Podle něj má tato hra velice složitá pravidla. „Ani jsme nepochopili, jak to třeba počítají. Ale místní byli schopní se o to pohádat podobně jako u nás chlapi na fotbalu. Jestli platil, nebo neplatil gól – tak se oni hádají o kriket. Akorát že my jsme úplně nechápali, co je důvodem těch hádek,“ dodává starosta.

Ten je známý svou sportovní povahou, takže kriket nebyla jediná kratochvíle, kterou si na Srí Lance udržoval kondici. „Když jsem měl chvíli času, chodil jsem běhat na pláž. Přidávali se ke mně i ostatní. Za těch necelých čtrnáct dnů navíc jsem tam naběhal pětaosmdesát kilometrů,“ říká starosta, který si pochvaluje i srílanské zdravé jídlo. „Mají tam převážně rýži, ryby, mořské plody, ovoce. A žádné vepřové ani hovězí.“

Pivo větší než v Česku

Češi jsou ale Češi, a tak se samozřejmě zajímali i o místní pivo. „To tam mají a docela dobré. Zajímavé je, že ho prodávají v lahvích o objemu 0,625 litru, takže to naše se nám zdá teď malé,“ přidává další zážitek Ryšavý.

Na Srí Lance je levno, takže skupina občas vyrazila i na nákupy. „Třeba oblečení je tam velmi pěkné a levné. A tyhle brýle jsem si tam taky koupil – optika tam taky byla kvalitní, a přitom levnější než u nás,“ ukazuje starosta na nové obroučky.

Vrátit se – už kvůli místním lidem

Když měli cestovatelé možnost, hodně jezdili poznávat nejrůznější památky. A přesto, že si pobyt na Srí Lance museli prodloužit o více než dvojnásobek původního plánu, ani to nestačilo, aby viděli všechno, co tropický ostrov nabízí. Například jeho sever neviděli. „Na rovinu říkám, že bych se tam ještě někdy chtěl podívat, protože je to opravdu krásná země. Samozřejmě mnohem chudší než naše – tedy přesněji, jsou tam i bohatí lidé, lze tam třeba vidět mercedesy, ale těch je velice málo. Sociální rozvrstvení společnosti je tam mnohem větší, než u nás,“ popisuje Ryšavý.

Ale právě tamní lidé ho zaujali asi nejvíce. „Ti lidé jsou opravdu skvělí. Pozdraví vás, když je míjíte, smějou se na vás. Když něco potřebujete poradit, tak se snaží. My se určitě máme desetkrát líp, ale velká část lidí u nás je pořád naštvaná, neustále na něco nadává a stěžuje si. Kdyby se každej podíval třeba na takovouhle zemi, tak by zjistil, jak se vlastně máme dobře. Už proto bych se tam chtěl ještě někdy podívat. Snad zase bude klidnější situace,“ zamýšlí se starosta Okříšek.