Zvonička nejstaršího jihlavského kostelíka je velmi malá

Svatojánský kostelíček má zpět svůj zvuk. „Je to znamení, že tohle místo žije,“ říká mi Vojta Blažek v místech, kde se začala psát historie Jihlavy – na Jánském kopečku. Právě on si loni 1. ledna ke svým 18. narozeninám přál, aby se do nejstaršího kostela v Jihlavě zvony vrátily. A přání se mu – do roka a do dne – splnilo. „Letos 1. ledna jsem na zvony v kostele poprvé oficiálně zvonil. A pocit? Úžasný. Podařilo se nám obnovit historii,“ říká mi s úsměvem přímo pod zvoničkou.

Do kostela sv. Jana Křtitele chodí od začátku roku zvonit každou neděli před mší svatou. „Tahám klasicky za provazy tak, aby se zvony rozhoupaly. Mám je natažené na půdu, protože zvonička je velmi malá,“ vysvětluje mi.

Nejstarší jihlavský kostel přišel o své zvony poprvé v roce 1849, když je v noci z 8. na 9. června někdo ukradl. Nové zvony pak byly vysvěceny při pouti 24. června 1849. „Bohužel je ale postihl stejný osud  jako mnoho dalších, byly rekvírovány pro válečné účely,“ řekl mi před časem Vojtěch Blažek, proč kostel žádné zvony dosud neměl.

Ve svatojánském kostelíku nově zvoní zvon sv. Jan Křtitel, jehož donátorem je Jihlavský havířský průvod, a také zvon sv. Vojtěch, který financovali Vojtěch Blažek a Marie Bohuňovská. „Když mi Vojta řekl, co si přeje k narozeninám, natolik se mi to líbilo, že jsem se rozhodla mu s tím pomoci,“ vzpomíná Marie, která je mimo jiné předsedkyní Spolku pro navrácení sochy TGM do Jihlavy. Tomu se v minulosti kromě jiného podařilo vrátit sochu prvního československého prezidenta do parku u gymnázia.

A co by to bylo za zvon, kdyby mu chybělo srdce. Zvonu sv. Jan Křtitel ho daroval Thomas Balschbach, jehož maminka patřila v roce 1945 mezi odsunuté jihlavské rodáky. Prožila tu dětství a nikdy na rodné město nezapomněla.

Zvon sv. Vojtěch bude rozeznívat srdce darované Silvií Poukarovou. „Její tatínek byl zakladatelem Mahlerovské tradice a ona sama fotí zajímavá a krásná zákoutí Jihlavy,“ podotkla Marie Bohuňovská.

Vojtěch Blažek a Marie Bohuňovská před nejstarším jihlavským kostelem 

Podle Vojtěcha Blažka není jasné, jak byly původní zvony laděny. „Víme jen to, že na menší se zvonilo při pohřbech, zatímco velký se používal na každodenní zvonění. Nedokážeme ale ani říct, jestli byly sladěny, aby mohly zvonit společně,“ krčí rameny.

Současné zvony sv. Jan Křtitel a sv. Vojtěch spolu ladí. „Zvonění navíc uzpůsobíme liturgickým dobám. Například o Vánocích nebo Velikonocích budeme lidi svolávat dvěma zvony a v postní době, která je skromnější, pouze jedním. Pokusíme se vytvořit nové zvonící tradice, které města, místa i kostely mají,“ vysvětluje mi před kostelíkem Vojta Blažek.

Velké poděkování podle něj patří i mladému jihlavskému hudebníkovi a kamarádovi Matyáši Misařovi. „Velmi mi pomohl se samotným zavěšením zvonů a zhotovením dubových hlavic, což nebylo vůbec jednoduché. Větší zvon – sv. Jan Křtitel – váží 33 kilogramů a menší – sv. Vojtěch – 20 kilogramů. Museli jsme je vynést na půdu a pak ukotvit v už zmíněné malé zvoničce,  bez jeho pomoci by se to nepodařilo,“ říká s vděkem při pohledu na zvony Vojtěch Blažek.