O tom, že šlo o dobrý nápad, se přesvědčují každý týden. Nejenže spolu slaví svátky, pečou cukroví na Vánoce, na podzim pouští draky a na jaře opékají buřty, ale tráví společně i všední dny, které se díky propojení nejmladší a nejstarší generace stávají nevšedními.
„Jakpak se jmenuješ?“ ptá se babička Maruška blonďaté holčičky s růžovými brýlemi, když si vedle ní ve třídě sedá na židli. „Já jsem Lucinka,“ odpovídá jí, zatímco ji babička láskyplně hladí po vláskách. „To je ale krásné jméno.“
Děti z Mateřské školy Sluníčko čeká s babičkami a dědečky muzikoterapie s Eliškou Křížkovou. „Můžu si sednout dědovi na klín?“ ptá se tmavovlasý klouček vedoucí pedagožky Moniky Vaškové a usmívá se při tom na dědu Jardu, který se usadil na židli. „To víš, že můžeš,“ odpovídá mu pohotově pan Jaroslav a bere si ho na klín.
„Ahoj děti, představte si, že se dnes společně přesuneme do Afriky,“ říká dětem, které se vzorně usadily doprostřed třídy do kolečka, Eliška Křížková. „Kdo si vzpomene na nástroj, který držím v ruce?“ ptá se. „To je buben. Šamanský buben,“ vykřikují děti. „Správně, je to šamanský buben. Šaman je takový léčitel. No a já teď budu na buben hrát a vy se podle něj budete pohybovat. Když budu hrát pomalu, zpomalíte, a když rychle, zrychlíte,“ vysvětluje dětem, které už vyskakují na nohy. Podle zvuků bubnu se pak pohybují po třídě, zatímco senioři je s nadšením pozorují.
Šamanský buben po chvíli Eliška Křížková vymění za kytaru. „V temné džungli, v té zrádné džungli, tam lev dnes v noci spí. Klid je v džungli, v té zrádné džungli, tam lev dnes v noci spí. A huuu huuuu,“ začíná zpívat a děti se k ní nadšeně přidávají. Do rukou přitom berou rumba koule, bubínky nebo flétničky. „A šamanský buben dáme tady babičce Arnoštce,“ říká Eliška a ukazuje seniorce, jak si nástroj správně chytit. „Už vím, to snad půjde,“ směje se babička a začíná bubnovat do rytmu.
„Moc se mi tu líbilo, opravdu. Zazpívali jsme si, zahrála jsem si na bubínek. Jsem tu dneska poprvé, ale určitě zase ráda přijdu,“ usmívá se babička Arnoštka po hodině muzikoterapie. „To já jsem tu už po několikáté, vždy když nás pozvou. Mám to tu rád,“ přidává se pan Jaroslav.
Po hodině s dětmi je spokojený i Antonín. „Chodím za dětmi pravidelně. Dokonce jsem s nimi hrál nedávno i divadlo O Červené karkulce. Byl jsem myslivec. Je s nimi legrace. Člověk se najednou ocitne v úplně jiném světě a má hned lepší náladu,“ nešetří chválou vitální senior. „Taky jsem tu moc ráda. Občas s nimi čtu i pohádky,“ dodává paní Marie.
Spolupráci mezi školkou a Domovem pro seniory si nemůže vynachválit ani vedoucí pedagožka Monika Vašková. „Vzhledem k dnešní uspěchané době, kdy se děti se svými prarodiči nepotkávají, nebo třeba jen velmi málo, jsme za takové rodinné prostředí u nás velmi vděční. Vždyť jste to viděla sama. Děti si jim sedají na klín, babičky je hladí, usmívají se na sebe. Dodává nám to všem neskutečnou energii,“ říká spokojeně pedagožka.
Při odchodu ji přikyvuje i babička Maruška: „Je mi tady opravdu dobře. To zpívání, čtení pohádek… Připomíná mi to moje dětství,“ říká dojatě.
