Konflikt na Blízkém východě zkom­plikoval cestovní ruch a ne­přímo se dotkl i obyvatel Třebíčska. S hrůzou sledu­jeme raketový vzestup cen pohonných hmot a je nám jasné, že na zvýšenou cenu dopravy naváže plošné zdra­žování. Spousta Čechů také uvízla v dovolenkových de­stinacích. Mezi nimi napří­klad i starosta Okříšek Zde­něk Ryšavý, jehož dovolená na Srí Lance se z původních plánovaných 16 dní natáh­la na dnů jednatřicet. Zpět domů se se svojí ženou vrá­til teprve o prvním jarním dni. Využili jsme příležitosti a požádali ho o rozhovor.

Na Srí Lanku jste se vydali s cestovní kanceláří nebo sami?

Vyrazili jsme s paní An­nou Cejpkovou, která možná mnozí znáte ze svatebního místa Za Vratama v Bransou­zích. Její otec pochází ze Srí Lanky a maminka je Češka. Sama na Srí Lance do svých pěti let žila, pak se s ma­minkou vrátila do Českoslo­venska. Po revoluci hledala informace o svém otci a vy­dala se za ním na Srí Lanku. Posléze tam začala za tatín­kem a příbuznými pravi­delně jezdit a vždy s sebou vezme skupinu lidí, kterým připraví program. Výborné na tom je, že se dostanete na místa, kam vás cestovní kan­celář nedoveze.

Na jak dlouho byla dovolená původně naplánována?

Plánovaných jsme původ­ně měli 16 dní, včetně cesty, takže v podstatě 14denní po­byt, s tím, že první polovinu jsme byli v Matale, což je ve středu ostrova, v oblasti na­zývané Vysočina. Je to blízko bývalého královského měs­ta Kandy, v okolí je spousta památek. K dispozici jsme měli mikrobus a s ním jsme týden jezdili po památkách, přírodních i kulturních zají­mavostech. Ubytovaní jsme byli u příbuzných Aničky Cejpkové. Potom jsme sjeli přes město Elle dolů na jižní pobřeží, kde jsme se ubyto­vali v malém hotelu u moře. Měli jsme štěstí, že poté, co nám byl zrušený odlet, tak nás v hotelu nechali i dál za stejné peníze.

Za stejné peníze to zname­ná co? Jako připlatili jste si?

No ano připlatili, ale cena za pokoj zůstala stejná jako předtím. Vím, že okolo Ko­lomba se po začátku konflik­tu okamžitě ceny výrazně zvedly. Majitel našeho hotelu s dvanácti pokoji nám pone­chal cenu stejnou, což byla velká výhoda. Byl rád, že má hotel plný, jelikož některé cestovní kanceláře naopak zájezdy rušily.

Nenudili jste se?

Vůbec. Byl to takový malý rodinný hotýlek a majitel nám vycházel vstříc. Tře­ba nás vzali na školní hřiště a s celou rodinou nás učili kriket, který je na Srí Lance nejpopulárnějším sportem. No ale samozřejmě dalších 14 dní jen na pláži by byla trošku nuda, tak jsme podni­kali další výlety, často místní hromadnou dopravou, což je celkem adrenalin. Navští­vili jsme například známý Coconut Hill nebo maják na nejjižnějším místě ostrova v Dondře. Snažili jsme si to zpestřit i shopováním, dá se tam pořídit levné, ale při­tom kvalitní oblečení, koření a další věcí.

Kdy a jak jste se dozvěděli, co se děje na Blízkém výcho­dě? A věděli jste hned, co to pro vás může znamenat, že třeba budete mít problém se vrátit zpět?

Konflikt začal 28. února, to bylo těsně po přesunu na jih ostrova. Nejprve jsme si my­sleli, že se to bude týkat jen Izraele a Iránu. Nenapadlo nás to, že do toho budou za­tažené další státy v oblasti.

Vy jste měli přesedat v Du­baji, nebo?

My jsme letěli s Qatar Airways, takže přes Dauhá. Okamžitě, jak začaly údery proti dalším státům, tak nám zrušili let s tím, že nám při­slíbili nový let na 13. března, potom na15. března. Pak to zase nepadlo a dali nám ter­mín na 20. března. Letenky jsme měli původně zajištěné přes Letušku.cz, tedy přes prostředkovatele, komuni­kace s nimi nebyla moc dob­rá. Zkoušeli jsme se proto domluvit napřímo přes QA, byli jsme i na letišti, zkoušeli jsme, co se dalo. Říkali nám, že nás jako skupinu upřed­nostní, nicméně 20. března jsme přijeli na letiště a let byl zase zrušený. Jednání tam bylo dost tragické, další nabídky nejisté.

Dostali jsme doporučení zkusit Etihad Airways, kde měli na odpolední let 40 vol­ných míst a letenka proto vy­cházela na nějakých 21 tisíc, přičemž normální cena byla přes 60 tisíc. Jenže kancelář napřímo letenky neprodáva­la, museli jsme to řešit přes aplikaci, s problémy s připo­jením. Naštěstí jedna kolegy­ně oslovila známou v Česku, která nám 9 míst vyřídila přes počítač a zbytek se nám nakonec podařil přes mobilní telefony.

Paradoxní je, že letecké společnosti Emirates i Eti­had létají, přitom Dauha a třeba Abu Dhabi nebo Du­bai jsou od sebe cca 300-350 kilometrů, takže ohrožení je v podstatě úplně stejné. Qatar Airways létá třeba do Paříže, Madridu či Londýna, ale do Prahy, Varšavy atd. ruší jeden let za druhým. Přijde mi to nelogické, cha­otické…

Kdybyste letěli s cestovní kanceláří, nejspíš by to pro vás bylo jednodušší.

Cestovky mají v tomto pří­padě zajistit klientům uby­tování na tří dny, to my jsme měli zajištěné sami. Jak by to bylo s letenkami, těžko říct. Sledovali jsme na Facebooku skupinu Češi a Slováci na Srí Lance. Někteří psali, že jim letenky cestovka zajistila, jiným ne. Asi záleží na veli­kosti cestovky, jak jsou silné. Čechů a Slováků jsou na Srí Lance ve složité situaci stov­ky, možná tisíce, podobně jako v Thajsku, na Bali nebo ve Vietnamu.

 Zažili jste nějaké obavy, než jste začali racionálně řešit svo­ji situaci? Nezalekli jste se?

Trochu asi ano. Ale na Srí Lance je krásně a taky celkem levně. Pobytem tam jsme vlast­ně oproti domovu ušetřili. Ale jde o to, že ti doma utíká prá­ce. Snažil jsem se řešit věci přes mobil, e-mail, dokonce jsem se online zúčastnil zasedání rady.

To byla moje další otázka. Jak se zvládá starostování na dál­ku?

Maily jsem zvládal v poho­dě, aktualizoval jsem webové stránky městyse, Facebook, vyřídil nejdůležitější hovory. Blbé bylo, že jsem s sebou ne­měl notebook, který si s sebou většinou beru. Přes mobil se některé věci dělají hůř.

Jak to bylo s internetovým při­pojením? Přece jen je to země mimo Evropskou unii.

Hned po příjezdu jsme si koupili jejich kartu s daty. Po týdnu jsem si potom dokou­pil data od českého operátora. Jinak tam jsou všude Wi-Fi, takže data jsou potřebná mini­málně. Dneska už asi ve světě nikde není problém. Srí Lanka je samozřejmě chudá země, ale mobil tam mají snad všichni.

Jak se situace na Blízkém vý­chodě odrazila na situací na Srí Lance? Například rapidní nárůst cen ropy?

S pohonnými hmotami je tam problém. Je to tam o dost horší než u nás, pro­tože mají na zásoby asi jen na týden. Okamžitě vyletě­ly ceny nahoru a tvořily se fronty na benzínkách. Teď tam mají přídělový systém, na moped pět litrů na týden a na auto nebo na tuk-tuk patnáct litrů, což není moc, protože tam všichni neustále jezdí. Je to opravdu tvrdé, na benzinkách stojí vojáci se sa­mopaly, aby se tam nepředbí­halo. Okamžitě se také zvedly ceny v autobusech, kterými jsme dost jezdili.

Ve výsledku vypadáte odpo­čatě, spokojeně. Kromě pro­blémů se sháněním letenek to vlastně byla asi nepláno­vaná dovolená snů?

Kdybych byl důchodce, klidně bych tam ještě měsíc zůstal. Protože je tam krásně, je tam co dělat a fakt žiješ levněji než u nás. Ale samo­zřejmě, protože tu mám prá­ci, tak je to problém. Běžně se tam létá za 20 tisíc korun, dnes ale stojí letenky 60, 80 i 100 tisíc, což by tě stálo víc než celá dovolená. Mys­lím, že letecké společnosti se k tomu nepostavily úplně fér, ceny zvedly několikanásobně na úkor cestujících, kteří jsou tak mnohdy v těžké situaci. Ale jinak kdyby člověk neměl práci a neviděl, jak mu doma hoří spousta věcí, tak by to bylo v podstatě v pohodě.

Jak jste se na Srí Lance do­mlouvali a jakým jazykem se tam vlastně mluví?

Jsou tam dva hlavní ná­rody – Sinhálci, ti jsou pů­vodními obyvateli a jsou trochu světlejší a potom Tamilové, které tam z velké části dovezli Angličani z In­die v době, kdy se tam začal pěstovat čaj. Oba národy ho­voří zcela rozdílnými jazyky s rozdílným písmem. Většina lidí ale ovládá angličtinu.

Co vám tam nejvíc chybělo z Česka?

Přemýšlím… Jedli jsme tam určitě zdravěji, než jíme u nás. Hodně rýže, rýžové nudle, placky, většinou z rý­žové mouky, hodně mořské plody, ovoce. Spousta Čechů by asi řeklo, že pivo. Ale my jsme hned první den objevili místní Lion Lager a nebylo vůbec špatné. Alkohol tam ale není běžně ke koupi, pro­dává se pouze ve speciálních obchodech. Obecně tam mají problémy s alkoholem, proto je v přepočtu na jejich mzdy hodně drahý.

Platí se tam běžně kartou nebo jste museli mít hoto­vost?

Měnou je rupie, 100 rupií je asi 7 korun. Nějaké peníze jsme si vyměnili, protože ve vnitrozemí u stánků a v ma­lých obchůdcích kolem silni­ce se platí v hotovosti. V tu­ristické části ostrova lze platit kartou v podstatě všude.

Jaký byl návrat domů?

Samozřejmě jsme byli šťastní, že letíme, ale ještě jsme si trochu adrenalinu užili. V Abu Dhabí jsme měli osm hodin čas na přestup, tak jsme se různě rozložili v letištní hale, ale opakova­ně jsme zažili bezpečnostní hrozby. Na mobily přišla vý­straha v angličtině a arab­štině a personál letiště nás začal nahánět do středu bu­dovy, pryč od skleněných stěn. Kdyby došlo dopadu v jejich blízkosti, roztříštili by se a ohrozili cestující.

Co byste doporučil lidem, kteří se vydají na podobnou cestu, na druhý konec země­koule?

Tak po té zkušenosti, kte­rou máme, tak asi nekupovat si letenky přes překupníky typu Letuška a podobně, ale raději objednat přímo u aerolinek. Těžko říct, jestli doporučit s cestovkou. Sa­mozřejmě je to jednodušší, všechno zařídí a v těch pro­blémech ti pomůže. Ale zase vás vezme jen na taková ta nejvíc profláklá místa a pa­mátky, tam se podíváš, na­stoupíš do autobusu a jedeš dál. My jsme měli možnost zažít Srí Lanku jinak. Potká­vali jsme normální lidi, byli jim blíž. Třeba na čajových plantážích, kde dělníci bydlí ve slamech, boudách z vlni­tého plechu.

A nejsilnější zážitek?

Navštívili jsme sirotči­nec. Anička (Anna Cejpko­vá, pozn.aut.), jak tam jezdí dlouhodobě, tak nám říkala, ať s sebou vezmeme nějaké hračky, tužky, sešity apod., protože tam je to vše drahé. Každý jsme toho vezli tak půl kufru. Tamní sirotčinec byl postaven v roce 1975, ve své době to byla asi moder­ní budova. Od té doby do ní ale nikdo neinvestoval. Tak­že je zašlá, opadané omítky, vymlácená okna a nikdo to neopraví. Na těch dětech bylo vidět, jak jsou šťastné, že něco dostanou. A pak, když tohle vidíš, si říkáš, jak se máme v Česku dobře. Hodně lidí tam žije na hraně chudoby, a přesto mi přijdou mnohem optimističtější než mnoho lidí u nás.

Věřím, že to musel být hod­ně silný zážitek. A jaké po­naučení vám z toho všeho vyplynulo? Vyrazili byste znova?

Ponaučení určitě, jak už jsem říkal, kupovat letenky na přímo. Také bych dopo­ručil lidem, kteří berou léky, aby si na podobné cesty vzali dostatečnou rezervu. V naší skupině to někteří museli ře­šit přes Státní ústav pro kon­trolu léčiv, kde jim pomohli najít vhodné náhrady, které mohli pořídit na místě. Jinak bych na Srí Lanku klidně ještě někdy vyrazil, protože jsme zdaleka neviděli všech­no. A doporučuji všem, kdo rádi poznávají nová, exotická místa.