Šachta sv. Jiří pod vrchem Rudný je po náročných sanačních a zabezpečovacích pracích připravená na otevření veřejnosti. Projekt navázal na havarijní stav v místě předpokládaného ústí šachty, kde se na přelomu let 2021 a 2022 začal propadat zásyp. Situace představovala bezpečnostní riziko pro návštěvníky lokality Rudný, proto ji město oznámilo České geologické službě. Tím začal sanační projekt financovaný Ministerstvem životního prostředí a koordinovaný státním podnikem DIAMO.

První etapa prací proběhla v roce 2022 formou vrtného průzkumu. Odborníci v říjnu provedli patnáct průzkumných vrtů o celkové délce 134,5 metru. Vrty potvrdily existenci podzemních prostor v hloubkách 4 až 12 metrů, které vyplňovaly sedimenty a pozůstatky historické důlní výdřevy. Po ukončení vrtání se na povrchu vytvořil výrazný propad o průměru přibližně 12 metrů a hloubce až 6 metrů. Ten definitivně potvrdil polohu zasypané šachty.

V roce 2024 odborné firmy odkryly a stabilizovaly ohlubeň. Během prací odtěžily přibližně 900 tun odvalové horniny a odkryly skalní podloží, komoru vodního kola i samotnou šachtu. Hranu šachty zajistily železobetonovým věncem a nestabilní skalní stěny ukotvily a zabezpečily ocelovými sítěmi. V prostoru historického odvalu současně vznikl bezpečný průchod pro návštěvníky tvořený soustavou betonových oblouků.

Další důležitý posun přinesl rok 2025. Odborníci při průzkumu využili specializovanou sací technologii, která umožnila odtěžit sedimenty z hloubky až 15 metrů. Díky tomu odkryli mimořádně zachované části historického vodotěžného zařízení, včetně potrubí, táhel a vrátku. Tyto unikátní nálezy zůstaly na místě a odborníci je zakonzervovali metodou mokré konzervace.

Ve stejném roce město dokončilo také rekonstrukci odvodnění lokality. Pod lesní cestou vznikl devět metrů dlouhý průchod z betonových prefabrikátů, který zakončuje portál ze štípaného kamene. Práce obnovily funkčnost historické odvodňovací štoly a zároveň pomohly připravit lokalitu na budoucí návštěvnický provoz.

„Dosavadní práce patří k nejvýznamnějším projektům záchrany a prezentace historického hornictví na Jihlavsku v posledních desetiletích. Jejich cílem je dlouhodobě zpřístupnit Šachtu sv. Jiří veřejnosti jako součást hornické naučné stezky. Její otevření plánujeme na letošní letní sezonu,“ uvedl náměstek primátora Radek Popelka.

Celá lokalita bude tvořit ústřední bod připravované hornické naučné stezky, která návštěvníkům nabídne dva tematické okruhy. Kratší trasa měří přibližně 1,5 kilometru a prohlídka zabere okolo 35 minut. Delší okruh má 4,3 kilometru a návštěvníci by si na něj měli vyhradit přibližně 1,5 hodiny. Obě trasy začnou u parkoviště u krematoria, propojí nejvýznamnější pozůstatky historické těžby v oblasti Rudného a přiblíží historii jihlavského hornictví přímo v terénu.

Na zpřístupnění šachty má v budoucnu navázat také hornická osada „Stříbrná huť“ v údolní nivě místního potoka. Projekt počítá se vznikem uceleného technologického a obytného areálu, který představí jednotlivé fáze zpracování stříbronosné rudy. Součástí areálu mají být funkční repliky historických zařízení, například stoupa na drcení rudy, mlýn, promývací žlaby nebo tavicí pec. Doplní je objekty pro třídění rudy, pražicí jáma a kovárna.

Každodenní život tehdejších horníků přiblíží repliky polozemnic a dům důlního dozorce, takzvaná štajgrovna. Areál doplní amfiteátr s kapacitou přibližně 80 osob, který poslouží vzdělávacím programům, odborným exkurzím i hromadným návštěvám. Už dnes se v prostoru bývalé těžby nachází několik novodobých rekonstrukcí a demonstračních prvků, například hornický vrátek, ruční čerpací zařízení nebo hornická zvonička. V budoucnu se začlení do rozsáhlejší expozice, která vytvoří jedinečný hornický skanzen dokumentující technologický vývoj i každodenní život v historickém těžebním revíru.

Oblast vrchu Rudný, která se nachází 613,3 metru nad mořem a historicky se označoval jako Sparberg, patřila v severní části jihlavského rudního obvodu k významným centrům hornické činnosti. Dochovalo se zde několik prospektorsky ověřovaných lokalit a šachetních pásem. Nejvýznamnější rudní ložisko se nachází na jižních svazích a východojihovýchodním úpatí vrchu.

Písemné prameny dokládají hornické práce v této oblasti už od druhého desetiletí 16. století, konkrétně z let 1515, 1541 a 1548. Některé nepřímé indicie však naznačují ještě starší těžební aktivity.

Nejvýznamnějším a technicky nejpokročilejším důlním podnikem v této lokalitě byla právě Šachta sv. Jiří. Největšího rozmachu dosáhla v 80. letech 16. století za působení těžaře Veitta Parhocha. Ten do dolu investoval značné finanční prostředky a zavedl tehdy špičkovou saskou báňskou technologii v podobě pístového čerpacího stroje poháněného vodním kolem. Pro jeho provoz vznikl více než kilometr dlouhý vodní kanál přivádějící vodu ze Zborné.

Šachta dosáhla hloubky přibližně 48 metrů, tedy 24 láter, podnikání však skončilo neúspěchem. K nezdaru přispěly mimořádně vysoké investiční a provozní náklady, nízká kvalita dobývaného zrudnění a pravděpodobně také omezené zkušenosti investorů s horním podnikáním. Velkou finanční zátěž představovalo už samotné odvodňování dolu před instalací čerpacího zařízení. V té době zde pracovalo přibližně 30 dělníků, kteří vynášeli vodu.

Parhoch se postupně silně zadlužil a po jeho smrti kolem roku 1591 důl i s technologickým vybavením zpustl. Zajímavostí je, že část prostředků na financování těžby získával provozováním výčepu vína, což vedlo ke sporům s jihlavskou městskou radou.

Poslední pokus o obnovu těžby proběhl v letech 1713 až 1714 pod názvem sv. Trojice a pod vedením jihlavského primátora G. F. L. Kharnera. Průzkumné práce však potvrdily nízký obsah stříbra v rudě i na odvalech a těžba definitivně skončila. Od té doby zůstal důl opuštěný. V 19. století už sloužil pouze jako místní atrakce, kdy návštěvníci vhazovali do šachty kameny, aby slyšeli jejich dopad do vody.

Zdroje: Mezinárodní konference Stříbrná Jihlava 2026; Dějiny hornictví a hutnictví od pravěku do konce předindustriální doby, autoři příspěvku J. Šustr, J. Vosáhlo, M. Harnušek.