„Co teď musíme s jablůňkou udělat?“ ptá se vedoucí pedagožka Monika Vašková dětí, které upřeně pozorují, jak přináší na zahradu školky asi metr vysoký stromek. „Musíme ji zasadit. A nasypat na ni hlínu. A pak ji musíme taky zalít,“ radí jeden přes druhého.

„Výborně. Tak mi s tím pojďte pomoci,“ usmívá se a ukazuje dětem na hromadu barevných lopatek. „Každý si vezměte jednu, naberte hlínu a nasypte ji na kořeny,“ úkoluje děti další z pedagožek Andrea Novotná.

Přestože je typické sychravé podzimní počasí, dětem chlad vůbec nevadí a s nadšením se vrhají do práce. „Péťo, pozor, teď jdu já. Musím opatrně, abych si nezašpinila boty,“ říká tmavovlasá holčička a soustředěně pomocí modré lopatky sype hlínu přímo k jablůňce. Babičky a dědečkové jejich snažení zatím pozorují přes okna školky.

Když mají děti po deseti minutách hotovo, společně novému stromečku ještě popřejí. „Já bych mu přála, aby dobře rostl. A taky aby měl hezká jablíčka. Já bych si přál, aby nám chutnala,“ říkají jeden přes druhého. „Joo, aby byla jablíčka sladká jako med, jako měla Ančička,“ dodává s úsměvem blonďatá holčička.

V tu chvíli už si Monika Vašková řadí děti vedle jablůňky, aby si lidovou písničku zazpívaly. „Děti a pořádně nahlas, aby vás babičky a dědečkové slyšeli,“ upozorňuje a děti začínají zpívat. „Pod naším okýnkem, rostou tam dvě růže, pod naším okýnkem, roste tam štěp. Jsou na něm jablíčka, trhá je Ančička, jsou dobrá, jsou sladká, jsou jako med,“ děti za svoje vystoupení sklízí od klientů Domova pro seniory velký potlesk a vydávají se za nimi zpět do tepla.

„Koulelo se, koulelo, červené jablíčko, komu ty se dostaneš, má zlatá holčičko. Koulela se, koulela, dvě naproti sobě, komu bych se dostala, než Jeníčku době,“ zpívají už děti společně s babičkami a dědečky. „Je mi tady moc dobře. Děti mi vždy zvednou náladu a přijdu na jiné myšlenky. Ty chvilky s nimi jsou pěkné a já si to užívám. Dneska jsem si s nimi i zazpívala,“ říká mi spokojeně paní Eva, zatímco z jablíček společně s malými pomocníky vyrábí ježečka. „Vidíš, takhle sem dáme párátka a na to ještě rozinky,“ radí babičce tmavovlasý chlapeček v zeleném tričku.

Společný čas dětí a seniorů si nemůže vynachválit aktivizační pracovnice Domova pro seniory a Domova se zvláštním režimem Jitka Kalasová. „Naše klienty to neskutečně nabíjí. Dneska je tu s námi například paní, která běžně na oddělení vůbec nemluví. A tady? Podívejte, jak si s dětmi povídá,“ říká spokojeně.

Za spolupráci jsou rády i pedagožky ze školky, která spadá pod MŠ a Speciálně pedagogické centrum Demlova. „Děti se s babičkami a dědečky už dobře znají a navzájem se na sebe vždy těší. Je hezké vidět, jak se na sebe usmívají. Tahle spolupráce nám dává smysl, vytváříme si krásné vzpomínky. Dnes je to navíc zpestřené o jablůňku, kterou jsme tu zasadili pro další generace. Aby tu po nás něco pěkného zůstalo,“ dodává s úsměvem Monika Vašková.