Hosty byli Jaroslav Kottink z SB films, který má na starost režii live produkce a grafický design Dukly. Druhým hostem byl Filip Ševčík z MusicData, technický support zodpovědný za zvuk v Horácké aréně. Otevřeně mluvili o tom, jak náročné bylo technické spuštění nové arény – a že to bylo často doslova „na krev“.
Do arény se režijní tým dostal den před úvodním zápasem. Připravené grafické podklady sice existovaly, ale nikdo přesně nevěděl, jak budou v reálném provozu fungovat. „Příprava byla dlouhá, ale dokud to nevidíte na místě, prostě nevíte,“ zaznívá v podcastu.
Fanoušci si brzy všimli například chybějících replayů. Jak ale hosté vysvětlují, řada věcí, které by si diváci přáli, naráží na pravidla Maxa ligy. Nejde tedy o neochotu.
Technické zázemí arény je živý organismus. V týmu je zhruba 14 lidí, kteří jsou během zápasu neustále ve spojení. Často se rozhoduje v řádu vteřin – co pustit, kdy zasáhnout, kdy naopak nechat situaci plynout. Aréna žije díky obrazu a zvuku, shodují se hosté.
Řeč přišla i na inspiraci. Jaroslav Kottink čerpal zkušenosti z NHL i ze zápasů pražské Sparty v O2 areně. „I tam se přitom technologie ladí neustále – a to i po více než deseti letech provozu,“ dodává Filip Ševčík. Horácká aréna je tak teprve na začátku své cesty a plánů do budoucna je celá řada.
V podcastu zazní i ty nejstresovější momenty. Třeba otázka, co se děje, když se v aréně spustí poplach. Odpověď je překvapivě jednoduchá: nejede prakticky nic. Paradoxně zůstává v provozu jen kávovar.
Pátý díl Duklastu tak nabízí otevřený pohled do zákulisí hokejových zápasů HC Dukla Jihlava. Bez příkras, s humorem i respektem k práci lidí, kteří nejsou vidět – ale bez nich by byl zážitek z hokeje úplně jiný.
Duklast si můžete poslechnout na Spotify nebo YouTube.
