Přiznejme si to na rovinu – lampička je jedna z těch věcí, kterým většinou nevěnujeme pozornost. Dokud nám ta stará nepřestane fungovat. Nebo dokud si neuvědomíme, že při...
Orientspace
Vít Beneš: Těší mě zjištění, že v tomhle věku můžu týmu pomoci
Partneři zpravodajství
Jak odhalily nedávno zveřejněné podzimní statistiky, nejvytíženějším fotbalistou FC Vysočina v podzimní části byl sedmatřicetiletý stoper Vít Beneš. Přestože kvůli červené kartě v jednom duelu absentoval, stihl odehrát nejvíce druholigových minut – 1.298. Naše volba rozhovoru, který by se měl z hráčského pohledu ohlédnout za podzimní částí, tak přirozeně padla na něj.
V FC Vysočina působíš přes rok. Nakolik se naplnila tvá očekávání s působením v Jihlavě?
Vzhledem k okolnostem, které se na podzim loňského roku v mé fotbalové kariéře staly, si myslím, že se má očekávání zatím naplnila z takových 95 %. Těší mne, že jsem stále fotbalově aktivní a odehrál jsem většinu možných zápasů, což je pro mě zásadní aspekt. A těší mě zjištění, že v tomhle věku můžu týmu pomoci.
Bylo pro Tebe složitější zvykat si na ten nižší standard zázemí, než jsi poznal v Jablonci nebo v Olomouci?
Ty podmínky, co jsem za svoji kariéru zažil, jsou samozřejmě odlišné. Dá se to svým způsobem přirovnat k době, kdy jsem začínal hrát ligu na Kladně. Ale myslím si, že v Jihlavě stále máme svým způsobem nadstandardní zázemí. Vedení klubu se snaží, abychom hráli o co nejvyšší příčky, a tomu se v rámci možností snaží vytvářet dobré podmínky.
Na podzim jsi byl nejvíce vytíženým hráčem týmu. Jak podzimní sezónu hodnotíš?
V tomto ohledu určitě mohu být spokojený, stejně tak přiznávám, že mám docela dobrý pocit ze své výkonnosti. Samozřejmě mě strašně mrzí to vyloučení v utkání s Žižkovem. Mám ho vlastně stále před očima. Bylo úplně zbytečné, na druhou stranu jsem na vlastní kůži mohl poznat, že i v tomto věku můžu dělat školácké chyby.
Co se týče týmového hodnocení, jsem trošku zklamaný získaným počtem bodů a s umístěním, na kterém přezimujeme. Myslím si, že ve většině zápasů jsme hráli kvalitní a vyrovnané party a že jsme jednoduše měli posbírat víc bodů. Věřím však, že si z podzimních zápasů vezmeme ponaučení a budeme na jaře získávat body snadněji a efektivněji.
Nakolik se lišila od jarních výkonů? Byla znát absence Selnara či později Mbodjiho?
Přes léto jste zůstali s trenérským týmem pohromadě a i hráčský kádr nedoznal velkých změn. Je pravdou, že nás zejména ve druhé polovině podzimu trápilo střílení branek. Velkých šancí jsme spálili opravdu hodně. Zápasů, v nichž jsme naopak měli sportovní štěstí, bylo minimálně. Napadá mne snad jen domácí duel s Příbramí, kdy jsme po hezkých brankách vedli 2:0, ale hosté snížili a vypracovali si i další šance. Krom toho se do našeho bodového zisku bohužel promítly nedůslednosti v naší šestnáctce, což se mi jako zkušenému obránci neříká lehce.
Podle Lukáše Vaculíka přišel podzimní zlom v duelu s Žižkovem, na který ty nemáš dobré vzpomínky, jak už bylo zmíněno, že?
Jo, když to vezmeme takto zpětně, tak tento duel můžeme opravdu považovat za zlomový. Už se to opakovalo i v minulosti, že ve chvíli, kdy jsme měli dobrou sérii, mohli jsme se v tabulce posunout do horních příček a sáhnout si na nějaký dílčí úspěch, tak utkání nezvládneme. Je to škoda, protože takový moment už se nemusí opakovat.
Které podzimní duely byly naopak podle Tebe ty nejpovedenější?
Myslím si, že mezi naše nejlepší výkony lze určitě zařadit výhru na půdě Artisu Brno v 3. kole, která nás následně nakopla do důležité bodové série. A tu jsme uzavřeli další velmi vydařeným duelem v Prostějově, kde jsme také vyhráli 3:0. Z takových týmových výkonů poté vždy vypadnou výborné výkony individuální. Škoda, že takovou vysokou laťku zatím nedokážeme držet trvale.
Jen šest podzimních zápasů v dresu FCV stačilo levému beku Youssouphovi Mbodjimu, aby přestoupil do Slavie Praha a poté na sebe výrazně upozornil v Lize mistrů. Jak jsi tento neuvěřitelný příběh sledoval?
Jsem rád, že jsem jeho krásný příběh prožil vedle něj. Od začátků v Jihlavě bylo znát, že je zarputilý a ponořený do fotbalu, že si jde za svým snem. Na jeho příkladu lze snadno demonstrovat, že ve fotbale lze velký progres udělat fakt strašně rychle. Zvlášť, když máte trošku štěstí. V jeho případě během půlroku v Jihlavě, přitom mohl hrát oficiální mistrovské zápasy vlastně jen půldruhého měsíce. Předtím s námi jenom trénoval, plus měl individuální tréninky. Pro hráče je hodně náročné takto nahradit zápasovou zátěž, navíc to muselo být složité pro jeho psychiku.
Vlastně díky Youssouphovi se teď víc dívám i na fotbal, protože za celou kariéru jsem už viděl těch zápasů tolik, že jsem si od nich v televizi dal pauzu. Teď, když hraje Slávie a Youssoupha nastupuje v základu, tak se na svého bývalého spoluhráče v obraně rád podívám. A trošku mě jeho příběh a úspěch hřeje i u srdíčka.
Jakých změn doznaly aspekty vaší hry po nástupu kouče Jiřího Lercha?
Kompletní trenérská výměna proběhla hodně narychlo, takže zpočátku do našeho herního stylu nechtěli moc zasahovat. Nepochybně některé naše zápasy viděli, z čehož usoudili, že se musíme více soustředit na defenzivní činnost, hrát bezpečněji a důsledněji. Na obraně to jistě budeme chtít více postavit i do jarních utkání. Pokud nedostaneme gól, máme jistotu, že budeme brát alespoň bod za bezbrankovou remízu, což se může při vyrovnanosti tabulky a všech utkání hodit.
Nelze nepřipomenout tvůj parádní gól proti Příbrami. Vstřelil jsi někdy krásnější? Trénuješ takové těžké voleje?
Mně se už podařilo jedny nůžky vstřelit na jaře 2014, kdy jsme s Jabloncem doma porazili zrovna Jihlavu 3:0. Vybavuji si, že mi dnešní trenér jihlavské mládeže Ondra Šourek posunul míč hlavičkou tak ideálně, že jsem se zády k bráně položil do vzduchu a nůžkama jsem balón skvěle trefil. Myslím, že v bráně byl tehdy Honza Hanuš. Ještě v lize se mi levačkou povedl jiný hezký volej, navíc na tréninku občas poprosím spoluhráče o centry, z nichž podobné střely občas piluju. Takže jsem v utkání s Příbramí věřil, že ten centr mohu trefit. Takové momenty mě samozřejmě na fotbale hodně baví.
Jaká je současná II. liga? Nakolik se liší od nejvyšší soutěže, kterou jsi poznal naposledy v ročníku 2023/24?
Kvalita druhé ligy se vlastně trochu přiblížila nejvyšší soutěži v té podobě, když jsem v ní končil. Zároveň ale současná Chance Liga jde nyní stále nahoru. Je to dáno přílivem zahraničních hráčů, větším objemem financí ve fotbale zásluhou příchodu nových majitelů a díky tomu, jak se českým klubům ekonomicky daří v evropských pohárech.
Ve II. lize určitě nejde přehlédnout ambice a investice obou brněnských klubů. Proto se zvedá divácká a mediální sledovanost soutěže, což je jedině dobře. Zápasy jsou více na očích, takže se zvyšuje i šance hráčů na zviditelnění a prosazení do klubů I. ligy. Myslím si, že v ní nyní najdeme spoustu dobrých fotbalistů.
A jak se změnil fotbal jako takový oproti stavu, který tady byl, když jsi v ročníku 2006/07 nastoupil do premiérového prvoligového duelu v dresu Kladna?
Fotbal prošel obrovským progresem a celosvětově dnes směřuje více do atletična. Dříve byl kladen větší důraz na taktiku a individuální schopnosti hráčů. Dnes se žádný fotbalista neobejde bez běhání ve vysokých intenzitách a k tomu ještě musí přidat herní vyspělost a techniku. Úměrně tomu se kluby soustředí na datové analýzy, podle kterých si do svého mužstva vybírají typologicky vhodné a fyzicky připravené hráče. Takové už je poté snazší, zjednodušeně řečeno, fotbal naučit.
Kde a kdy tě ten fotbal bavil nejvíc? V jaké éře nebo s jakými spoluhráči?
Každé období mé kariéry mělo něco do sebe. Ať již při začátcích v Kladně, nebo poté v Jablonci a v Olomouci. Nedokážu vypíchnout jeden moment nebo jednu sezónu. Skvělé samozřejmě bylo období, kdy jsme v Jablonci v roce 2013 vyhráli pohár a poté i Superpohár.
Já jsem nyní strašně rád za příležitost v FC Vysočina, protože mne díky tomu fotbal zase začal hodně bavit. Vyhovuje mi, že stavíme na fotbalovosti a rostou vedle nás mladí talentovaní hráči. To je můj šálek kávy.
Bereš jako za určitou „kaňku“ na své fotbalové dráze, že sis nikdy nepřipsal reprezentační start? Kdy jsi tomu byl nejblíž?
Těžko říct. Možná jsem byl blízko v úspěšné éře v dresu Jablonce nebo za Covidu, kdy jsem nastupoval za Olomouc. Tehdy se pro utkání se Skotskem reprezentace lepila vlastně jen z moravských týmů. Za Sigmu jsem nastupoval ve stoperské dvojici vedle Vaška Jemelky. Jenže jsem si natáhl sval a místo mě v olomoucké sestavě naskočil Michal Hubník. A právě Hubník nakonec proti Skotsku v Olomouci nastoupil v základu. Ale možná jsem naivní a stejně bych tehdy příležitost nedostal.
Je před Tebou X-tá zimní příprava v tvé bohaté hráčské kariéře. Dokážeš si ji užít, těšit se na ni?
V dnešní době je příprava v I. lize dost odlišná od té, kterou jsme zažívali před 20 nebo 15 lety. Ve II. lize se ale tehdejší délce zimního bloku docela blížíme. Neřekl bych, že je náročnější než před lety. Je rozložená tak, abychom zvládli natrénovat vše potřebné a klasicky doplnit baterky.
V zimní dovolené si před Vánoci snažím úplně odpočinout týden či dva týdny. Samozřejmě se u toho nějakým stylem aktivně hýbu, abych úplně nezchátral. Pak už jedu podle individuálního plánu, který od trenérů vždycky obdržíme. Během vlastní zimní přípravy nemám problém s běháním, takže zvládám ty nejvíce nepříjemné běžecké tréninky a polykání kilometrů. Všichni víme, že to prostě musíme absolvovat, abychom se fyzicky nachystali na druhou polovinu sezóny.
Jak vlastně relaxuješ, co Tě baví? Jsi dobře znám svým zapojením do toho herního světa…
Ano, hraní her pro mne představuje oblíbený relax. Na prvním místě je pro mě ale čas s rodinou. Toho si vážím o to více, že se občas míjíme, protože dcerka je školou povinná a manželka pracuje. Takže když nemůžu být s nimi, tak trávím čas u herní konzole nebo třeba v létě rád hraju s kamarády golf. Hodně mě baví i jízda na kole.
Jaro je ještě daleko, přesto se zeptám, jaké od něj máš očekávání? Co bude v bitvách na obou pólech tabulky rozhodovat?
Hlavně doufám, že co nejdřív nasbíráme potřebné body, abychom se psychicky uvolnili a mohli se tabulkou posouvat výše. Hodně samozřejmě napoví důležitý a náročný první zápas, kdy hostíme Artis, který bude chtít šlapat za postupem.
Kdo další může promluvit do postupové hry?
Myslím si, že Zbrojovka dosáhne na první místo a přímý postup. Přes baráž to budou mít ostatní kluby hodně těžké. Není náhoda, že se to přes baráž ještě nikomu nepodařilo. Ale právě Artis by mohl být ten první mančaft, který by to zvládnul. A co se týče boje o 3. místo druholigové tabulky, tak do něj může promluvit kdokoliv. Stačí, když nějaký tým dokáže udělat sérii čtyř nebo pěti vítězství v řadě a hned je vtažen do postupové hry.
Náležíš ke služebně nejstarším hráčům a jsi logicky nositelem a zdrojem obrovských zkušeností. Naslouchají tvým radám mladí spoluhráči, kteří startují svoji profesionální dráhu?
Věřím, že nás kluci respektujou a berou jako ty, kteří jim mohou zkušenosti z dlouhé kariéry předat. Snad nám naslouchají přirozeně a se zájmem, nikoli proto, že jim to poradil trenér nebo manažer. Každopádně i v tomto ohledu je dnes úplně jiná doba, protože když já byl začínající mladík, tak ten respekt ke zkušeným hráčům byl úplně jinde. Nebylo možné je neposlechnout.
Kde se jako fotbalista vidíš v létě příštího roku? Máš jasno, že bys chtěl dále pokračovat v FC Vysočina?
Neříkám, že jsme se už s manželkou nebavili o tom, co bude, až pověsím kopačky na hřebík. Ale teď mám v hlavě opravdu pouze to, že na trávníku chci vydržet, co to půjde a bude o mé služby zájem. Záležet samozřejmě bude na mém zdravotním stavu a také na tom, aby mne fotbal stále bavil a já měl nadále pocit, že týmu a spoluhráčům na hřišti pomáhám. Opravdu si velmi vážím toho, že jsem měl to štěstí zažít tak dlouhou a pestrou fotbalovou kariéru.
Chcete přispět do diskuze? Stačí se jen přihlásit.
2
3
