Před každou sezonou čeká na každý tým, ať už mládežnický či dospělácký, letní příprava. Ta se skládá z několika částí, která z nich utkvěla jihlavskému obránci nejvíce? „Nejvíce asi poslední přípravný zápas s Hradcem. Byl dost vyhrocený a Čerňas tam měl hezkou bitku. Z našeho pohledu byl povedený, takže asi ten.“ Stejně jako ostatní má zajisté i Úlehla nějakou část, která ho bavila nejvíce. Bylo to soustředění nebo jiná část? „Tak z letní přípravy mi rehabilitace po operaci s ramenem vzala nějakých pět týdnů, pak jsem se do toho začal pomalu dostávat. Jednoznačně nejvíc mě bavilo zmiňované soustředění na Čeřínku na sjezdovce, kde jsme strávili dvě noci. Zejména ten poslední den dopoledne jsme si s klukama dost mákli na již zmiňované sjezdovce, ale bylo to parádní stmelování party a moc jsme si to všichni užili.“
První zápas sezony odehráli junioři proti loňskému soupeři z osmifinále - Plzni. Ačkoliv byl zápas opět vyrovnaný, tak i tentokrát skončil lépe ve prospěch Indiánů. „Zápas z naší strany nebyl úplně povedený. Na soupeře jsme nahlíželi jako na každého jiného a nijak jinak jsme to nebrali. Soupisky obou týmů se hodně změnily, oba týmy byly v podstatě skoro odlišné od minulé sezony, takže jsme to brali jako normální zápas,“ říká k prvnímu soutěžnímu soupeři mladý obránce. Po neúspěchu ale přišly dvě výhry. Nejprve na Slavii a následně doma proti hradeckému Mountfieldu. Ačkoliv to ještě v 55. minutě bylo 3:5, tak Dukle se povedlo srovnat chod zápasu srovnat, a to v čase 59:46. Nastalo prodloužení, ve kterém byli domácí úspěšnější. „Zápas s Hradcem byl z naší strany relativně povedený. Na konci se nám podařilo fantasticky vyrovnat a nakonec rozhodnout v prodloužení. Zápas bych hodnotil velice vyrovnaně, ale my jsme byli o kapku houževnatější a překlopili jsme ho na naši stranu,“ popisuje utkání juniorská #12.
Po domácí prohře s Pardubicemi jeli junioři do Liberce. Nejen, že se jim povedlo zápas ovládnout, ale také Patrik Bican vychytal první nulu sezony. Devatenáctiletý obránce nahrával na první a zároveň vítěznou branku. Jak to celé probíhalo? „V Liberci zachytal Bíca fantasticky, my jsme se semkli a pomohli mu i spoustou zblokovaných střel. Možná jsme byli v tom zápase dokonce horším týmem, ale tvrdou týmovou prací s dopomocí výborného výkonu Bíci jsme zápas zvládli, dokonce s nulou vzadu. Potřeboval jsem to i z osobního hlediska, protože to byl můj první bod. Trošku mi spadl kámen ze srdce, o to víc jsem z něj měl radost, když dopomohl týmu ke třem bodům. Matně si vybavuju, že mi to myslím Chlubna poslal z rohu na modrou, já vypálil a Rosťa Nosek famózně tečoval před bránou.“
Potom ale nastala série čtyř proher v řadě, přičemž dvě domácí byly vysoké. Jaká byla nálada v kabině? „Tak ty dva domácí zápasy s Porubou a Brnem se nám bohužel vůbec nepovedly. I když výsledky mohou trochu klamat, protože s Porubou to bylo vyrovnané, akorát jsme dostali góly ze situací, na které jsme se právě připravovali, což byla velká škoda. Následně jsme soupeře tlačili, ale Poruba si to zkušeně pohlídala. S Kometou jsme měli poměrně dobrý vstup do zápasu, bohužel jsme pak dostali tři góly a nepochopitelně jsme se rozložili. Nálada v kabině přímo po tomto dvojzápase nebyla nejlepší, ale nemělo smysl se s těmito utkáními dlouho zabývat, sezona je strašně dlouhá, bylo by to akorát na škodu. Trenéři nás samozřejmě nepochválili, což jsme všichni chápali. Vyčinili nám věci, které se jim nelíbily, a začali nás připravovat na nadcházející utkání.“
Vedení 2:1 na Kladně ztratila U20 a následně se dokonce sama dostala do ztráty jedné branky. Pak ale devět vteřin před koncem srovnal Rostislav Nosek. Následovaly nájezdy, které už skončily ve prospěch červenožlutých. „Do zápasu s Kladnem jsme vstoupili fantasticky, dostávali jsme se do spousty gólových šancí, bohužel jsme proměnili jenom jednu. Hra se pak vyrovnala, načež se soupeř po našich chybách dostal do vedení a my to horko těžko doháněli. Naštěstí se nám krátce před koncem podařilo vyrovnat, kdy to Rosťa Nosek fantasticky uklidil do horního rohu, pak jsme byli v nájezdech šikovnější než soupeř a brali dva body. Myslím si, že jsme to měli zvládnout za tři body, ale po vývoji utkání jsme byli vděční za dva,“ říká Úlehla k vývoji zápasu s kladenskými Rytíři.
Z pohledu fanouška vyrovnaný domácí zápas s Vítkovicemi nakonec neskončil domácími body. Další den se ale Dukle vydařila druhá třetina a proti třineckým Ocelářům vyhrála 4:2. „Ano, zápas s Vítkovicemi byl z mého pohledu opět vyrovnaný. První třetinu jsme měli více ze hry my, dostali jsme se do vedení, které jsme bohužel ve druhé třetině ztratili, kdy soupeř vstřelil zhruba za deset minut tři góly. Pak jsme to zase bohužel museli dotahovat, což se nám už nepodařilo. Celkově to byl vyrovnaný zápas, soupeř těžil z velkého důrazu před naší bránou, o kterém jsme věděli, ale nedokázali jsme si to dobře pohlídat. S Třincem se nám to podařilo urvat, a to zejména díky Dvořkovi, který zachytil fenomenálně. Troufnu si říct, že jsme byli více času horším týmem, ale díky týmové práci, obětavosti a právě Dvořkovi jsme ho dokázali urvat. Byla to pro nás důležitá výhra, dokázali jsme si jako tým, že máme na každého soupeře a že můžeme krást body týmům, které se nacházejí výš než my,“ popisuje dvě domácí utkání.
Litvínov se na domácím ledě dostal do dvoubrankového vedení, to Jihlava jen marně mazala. Ve Varech sice domácí vedli, ale U20 srovnala. Následovala vyrovnaná hra až do třetí části. Tam už se více dařilo domácím, kteří si tak všechny body nechali pro sebe. „Zápas v Litvínově byl opět velice vyrovnaný, dostali jsme dva rychlé góly a zase jsme se museli do soupeře tlačit. Podařilo se nám snížit, těsně před koncem jsme měli několik velkých gólových šancí, ale nic jsme tam bohužel nedotlačili. Byla to obrovská škoda. Zápas s Karlovými Vary byl z naší strany slušný, dokázali jsme vstřelit první gól, bohužel to soupeř dokázal otočit. My jsme se dokázali následně dostat zpět do zápasu. Ovšem ve třetí třetině soupeř postupně tlačil víc a víc a dokázal zápas překlopit na jeho stranu. Z tripu si bohužel vezeme prázdnou, ale v pondělí nás čeká další utkání na Spartě, hlavy určitě nevěsíme, všichni zregenerujeme, odpočineme si a připravíme se na soupeře tak jako na každého jiného. Já věřím, že to jako tým zvládneme a znovu si dokážeme, že můžeme hrát s kýmkoliv,“ popisuje zápasy z tohoto týdne.
Ačkoliv teprve loni přišel do Dukly, tak letos již dostal možnost být asistentem kapitána. Jak to vnímá? „Vážím si toho, že mě trenéři vybrali jako asistenta kapitána. Snažím se to týmu co nejlépe vracet, ale beru to s pokorou, protože vím, že jsem až druhý asistent a že hlavní slovo mají v kabině kapitán Robert Váňa a asistent Rosťa Nosek, kluci, kteří jsou neskutečně pracovití a mají neskutečnou píli a charakter. Já jsem rád, že se od nich můžu učit a občas jim s něčím dopomoci.“ Již v pondělí čeká na U20 dohrávka utkání s pražskou Spartou. Co by před ní vzkázal asistent kapitána do kabiny? „Věřím, že jako tým máme navíc, a věřím, že se to brzy začne projevovat. Sehráli jsme spoustu vyrovnaných zápasů, které jsme nakonec prohráli. Já věřím, že se to otočí a ty vyrovnané duely budeme překlápět na naši stranu.“
Po jednom ze zápasů se na tribuně objevila cedule s prosbou o výměnu dresu za sladkosti mířená právě na Erika Úlehlu. „Ano ano, jednalo se o mého kamaráda, ale vůbec o ničem jsem nevěděl. Bylo to pro mě příjemné překvapení, když jsem ho na rozbruslení spatřil. Vykouzlilo mi to úsměv na obličeji a měl jsem radost, že se přijel podívat,“ usmívá se jihlavský bek.
Sdílejte článek
Chcete přispět do diskuze? Stačí se jen přihlásit.