Poměrně teplé letní počasí a Zimní stadion v Olomouci. Pokud si tyto dva údaje spojíte – a zejména pokud jste v olomoucké Plechárně již byli, máte určitě jasno, jaké okolnosti na stadionu panovaly. „Byl to samozřejmě těžký zápas, protože se hrálo v těžkých podmínkách. Venku byl hic, takže byl hic i v hale. Zapotili jsme se více než normálně. Ale oba týmy to měly stejné. Byli jsme rádi za dotažení zápasu do vítězného konce. Chytal nám parádně gólman a je pouze škoda, že jsme dostali na konci gól, protože jsme mohli vyhrát s nulou. Vítězství proti extraligovému týmu se cení a můžeme s ním být spokojení,“ hodnotí zápas Michal Plutnar, který v polovině zápasu zvyšoval vedení Jihlavy na 2:0. „Byli jsme v útočném pásmu a hráči Olomouce byli dlouho na ledě. Měli toho plné zuby a už jen drželi nějaký tvar. Dostal jsem dobrou nahrávku a říkal jsem si, že vystřelím, protože by puk mohl někdo tečovat a mohl by se odrazit na dorážku. Prošlo to tam hned, takže hezký pocit a byl jsem rád,“ popisuje svou vítěznou a zároveň úvodní trefu v Jihlavě a prozrazuje, že do spárů týmového pokladníka Tomáše Harkabuse ještě nepadl. „Zatím mi nic neříkal, tak doufám, že to bude až pak v sezoně,“ dodává.

V letošní přípravě odehraje Dukla celkem deset zápasů, z toho sedmkrát změří síly s týmem z Tipsport extraligy. Jihlavští doposud nastoupili proti celkům z nejvyšší soutěže do pěti zápasů a mají bilanci tří výher a dvou porážek. Michal Plutnar v minulých přípravách odehrál utkání, kdy jako člen extraligového týmu nastoupil proti celku o parto níže. „V přípravě se sestava vždycky mění. Není to sestava, se kterou se hraje v sezoně. Někdy je těžší proti prvoligovým týmům hrát, protože to člověk může trošku podcenit,“ myslí si dvaatřicetiletý zadák a doplňuje další postřeh. „Ale v dnešní tobě to takový rozdíl není. Kor u Jihlavy, což je ambiciózní tým s velice dobře poskládaným kádrem. Právem jsme vyhráli a ukázalo se i v minulých zápasech, že s extraligovými týmy se dá hrát,“ říká.

Michal Plutnar přišel do Dukly před sezonou z Litvínova a po dlouhých 16 letech se tak vrátil na Vysočinu. Rodák z Chotěboře naposled hrál v rodném kraji v ročníku 2009/2010, kdy hájil dres týmů U16 a U18 Havlíčkova Brodu. Poté si prošel zámořskou juniorkou a dlouho hrál za Liberec a Karlovy Vary. Nyní je zpět na Vysočině. „Je to určitě hezké. Když člověk mluví o městech na Vysočině, tak většina ví. Naopak když jsem byl v Liberci nebo v Karlových Varech a řekl jsem Chotěboř, Havlíčkův Brod, tak spousta kluků ani nevěděla, kde to je. Jestli mluvím o severních Čechách nebo v Moravě. Teď je to dobré,“ usmívá se zkušený obránce, který si pochvaluje i dobré přijetí do Dukly. „Jádro týmu a parta jsou dlouho spolu, takže je to v pohodě. Kluci jsou skvělí, takže přijetí bylo jednoduché,“ uzavírá rozhovor.

Sdílejte článek