Miloslav Machálek v hráčské kariéře jako obránce nastupoval za Tábor, Staré Město či Vyškov, ovšem vyšších met českého fotbalu dosáhl až jako trenér. První profesionální štaci zažil v osmatřiceti letech na lavičce druholigového Prostějova. Ještě výrazněji na svoji práci upozornil od června 2000 do září 2002, kdy vedl tým absolutního nováčka II. ligy – FC Vysočina. Ve spolupráci s asistentem Josefem Kolečkem bavili ofenzivním fotbalem a Jihlavu dvakrát dovedli k umístění ve středu tabulky.
V dalších letech trénoval 1.HFK Olomouc, Slovácko, Xaverov, Uničov, mládež Olomouce, Vyškov, Líšeň a naposledy Zbrojovku Brno. K úspěchům jeho dráhy kouče lze zařadit tři postupy - do MSFL ligy posunul Vyškov, do II. ligy Líšeň a mezi elitu pak Zbrojovku. Pomineme-li jednozápasový záskok na lavičce Slovácka v roce 2003, tak až v Brně si na podzim 2020 připsal úvodních 11 zápasů na prvoligové lavičce.
Nutno dodat, že řadu let dokázal kloubit trenérské řemeslo s civilním zaměstnáním na Krajském úřadu v Olomouci. Jeho syn Tomáš už hráčskou kariéru ukončil, přičemž v minulost působil v druholigových kádrech Opavy, Blanska, Líšně a Kroměříže. Syn Jan již 12 let sezón působí jako rozhodčí v nejvyšší soutěži.
Kam vedly kroky Miloše Machálka po konci na lavičce Brna?
Protože jsem s nástupem do Zbrojovky opustil své civilní zaměstnání, tak jsem tehdy s Brnem měl déle trvající smlouvy. Dostal jsem proto časový prostor, abych analyzoval příčiny neúspěchu tehdejšího podzimního účinkování Zbrojovky v I. lize. Následně jsem využil dobré vazby na vedení Líšně a nastoupil jsem tam nejprve jako poradce a později jako manažer mládeže. Hodně jsem se věnoval i scoutingu.
S jakými pocity se po 23 letech vracíte do Jihlavy?
Vzpomínky nikdo neodstraní. Na Vysočině jsem prožil hezké roky a nastartoval jsem tu svoji trenérskou kariéru. Angažmá na lavičce druholigového nováčka pro mne tehdy bylo velkou výzvou. A my jsme ji spolu s již zesnulým asistentem Josefem Kolečkem zvládli nad očekávání. Těšilo mne, že jsme se prezentovali atraktivním fotbalem a zápasy bohatými na góly. Nejvíce potěšující pro mne však byla spolupráce s velmi kvalitními a slušnými lidmi. Na všechny rád vzpomínám, přičemž bych zmínil Zdeňka Tulise, Jindřicha Březinu a samozřejmě i majitele klubu Františka Vaculíka, kterého si nesmírně vážím. Vzpomínky jsou krásné, ale teď se chci dívat dopředu a pomoci pozvednout úroveň mládežnického fotbalu v FKM Vysočina.
Vnímal jste vývoj FC Vysočina v uplynulém čtvrtstoletí?
Jihlavský klub za 25 let rozhodně prošel zajímavým vývojem. Já jej nikdy nepřestal sledovat a s řadou jeho představitelů jsem udržel dobré kontakty a komunikaci. Klub zažil lepší i horší časy, ale vždy si udržel minimálně druholigovou úroveň a systematicky vychovával kvalitní fotbalisty, kteří se prosadili nejen do nejvyšší soutěže, ale i do reprezentace.
Do klubu nastupujete v roli sportovního manažera mládeže. Jaké jsou před Vámi úkoly?
Nabídka manažera FKM Vysočina Josefa Morkuse mne velice potěšila. A protože se rád vracím tam, kde jsem se lidsky cítil dobře, tak jsem ji rád přijal. Navíc je Vysočina krajem, kde rostou kvalitní fotbalisté. Je teď přede mnou množství práce, především musím intenzivně navnímat jednotlivé mládežnické hráče, týmy a trenéry, a vše důkladně zanalyzovat. Zodpovídat budu za sportovní stránku a tréninkový proces od kategorie U12 až po U19 s jasným úkolem – ještě zvýšit kvalitu práce s mládeží. Úzce samozřejmě budu kooperovat s šéfy jednotlivých mládežnických úseků – za přípravky s Ondřejem Šourkem, za žáky v Regionální fotbalové akademii s Kamilem Průšou a za dorostenecké mančafty s šéftrenérem Josefem Vrzáčkem.
Jeden ze stěžejních úkolů představuje práce s talentovanými hráči tak, aby z klubu předčasně neodcházeli ještě v dorosteneckém věku. Aby svůj sportovní vývoj spojili s prostředím kraje, odkud pocházejí a jako první metu si vytýčili prosazení se do kádru dospělého týmu FC Vysočina. A až poté v případě nabídky zajímavé pro všechny zainteresované strany volili cestu posunu do předních českých klubů. Stejně, jak to učinilo množství jejich úspěšných předchůdců, kteří obohatili český fotbal. V tomto ohledu samozřejmě musíme pracovat nejen s hráči, ale i s jejich rodiči a manažery.
V neposlední řadě chci dále budovat spolupráci s jednotlivými kluby Kraje Vysočina. Oboustranně výhodná kooperace krajských klubů, kterou zde na prahu 21. století nastartoval Zdeněk Tulis, představovala obrovský krok pro rozvoj fotbalu v tomto kraji a byla zásadní v jeho následném vzepjetí.
Co záchrana staršího dorostu v nejvyšší soutěži, který podzim neodstartoval nejlépe?
Jednotlivé týmy si pomalu analyzuji, viděl jsem řadu mistrovských i přípravných utkání. Vnímám kvalitu mládežnických trenérů a fakt, že v klubu je dostatek velice talentovaných a nadějných hráčů. A jak už jsem uvedl, tak tyto kluky na Vysočině musíme udržet co nejdéle a poskytnout jim perspektivu sportovního rozvoje v blízkosti jejich domova. Jako zásadní aspekt v rámci této snahy vidím to, že jim budeme schopní nabídnout konfrontaci s nejlepšími hráči jejich kategorie v nejvyšších možných českých soutěžích. Proto je velice důležité, abychom udělali maximum pro setrvání v I. lize dorostu.
Podzimní přestupový termín už je bohužel za námi, ale posílením týmu v zimním období se určitě bude zaobírat. Jednou z variant, která rozhodně přichází v úvahu a Vysočině se už v nedávné minulosti osvědčila, je angažování zahraničních hráčů. Zvlášť, když v kategoriích staršího dorostu je už hodně složité nalézt kvalitní fotbalisty.
Děkujeme a přejeme hodně úspěchů.
