HC Dukla Jihlava
Zhukov – Mareš, Dundáček, Strejček (A), Ozols, Bukač, Krenželok, Bilčík – Burkov, Kulda, Rachůnek – Havránek, Kupriianov, Harkabus – Cachnín, Menšík, Čachotský (C) – Pořízek, Jáchym, JiránekHC Stadion Litoměřice
Volevecký – Suhrada, Pavlák, Žižka, Smetana (A), Tůma, Aubrecht, Koštoval – Klepiš (A), Kuťák (C), Svoboda – Pospíšil, Hujer, Ton – Lang, Kern, Costa – Bernovský, Plos, Lisler – JelínekPrůběh utkání
Zápas s Litoměřicemi začala Dukla nutnou obrannou hrou. Už po 28 vteřinách hry se totiž dostala do oslabení. Karta se ale brzy obrátila a Jihlavští si vytvořili před Voleveckého klecí řadu nebezpečných příležitostí. V čase 5:04 se také dostali do vedení. Kousek za modrou čárou převzal kotouč Tomáš Harkabus a důrazně ho umístil k bližší tyči svatyně Severočechů.
Dukla pak pokračovala v aktivnější hře, díky které musel Volevecký čelit řadě střeleckých pokusů. Litoměřičtí se dostávali jen do občasných výjezdových příležitostí. Byť jim v závěru pomohla postupně vznikající šestiminutová přesilovka. Na stavu se ale už nic nezměnilo, Jihlava po prvních dvaceti minutách hry vedla 1:0.
I start druhé periody ovlivnily početní nevýhody. V jednu chvíli byl počet hráčů na ledě dokonce v poměru čtyři ku třem v neprospěch Dukly. Jihlavští se ale zvládli ubránit a při vyrovnaném počtu hráčů pak měli více ze hry.
S přibývajícím časem se ale zvyšoval útočný tlak ze strany hostujícího celku. Maksim Zhukov tak měl mezi třemi tyčemi stále více a více práce. V 27. minutě toho Litoměřice dokázaly využít a vyrovnat. Po buly se dostal puk ke Kryštofu Langovi na vrchol kruhu, odkud jej rychle umístil za záda jihlavského gólmana.
Kdo má puk, ten drží útočné pásmo. To platilo v další fázi utkání a tím pádem i přineslo řadu nebezpečných šancí na obou stranách kluziště. Co ovšem nepřicházelo, to byl gól. A v druhé třetině se na tom už nic nezměnilo. Oba týmy odcházely do kabin za smírného stavu 1:1.
Počátek závěrečného dějství sehrála Dukla před Voleveckého svatyní. Velká spousta střeleckých pokusů ale končila právě v náručí hostujícího brankáře. Což ještě vybičovalo Stadion k tvorbě vlastních příležitostí. Začala tak opět útočná přetahovaná. Na jihlavské straně měl třeba velkou šanci Richard Cachnín po souhře s Čachotským, z čehož Litoměřice vyjely do brejku.
Avšak nadále se čekalo na vstřelenou branku. Příležitostí měla zejména Dukla víc než dost, proti pohotovému Voleveckému ale byla bezradná. Ovšem i na opačné straně kluziště se Zhukov blýskl řadou vydařených zákroků. Proto se ani po šedesáti minutách hry o vítězi nerozhodlo a na řadu přišlo prodloužení. Už ale díky tomu měla Jihlava na kontě historicky první získaný bod v Horácké aréně.
Nadstavbovou pětiminutovku mohl hned zkraje rozhodnout po samostatném výjezdu Tomáš Čachotský. Skulinu v litoměřické brance ale nenašel. Pak držel kotouč více na holi Stadion, který zaké zápas rozhodl. Z brejku po pravém křídle nakonec natlačil v 62. minutě puk na vzdálenější tyč Petr Ton a druhý bonusový bod zamířil na sever Čech.
Ohlasy trenérů
Tobiáš Slavíček (HC Stadion Litoměřice): Z naší strany nebyla první třetina vůbec ideální. Nepomohli jsme si ani přesilovými hrami, které jsme dostali, takže první třetina mohla skončit i větším rozdílem pro domácí. Od druhé třetiny jsme se ale začali zlepšovat, dělali jsme věci, které jsme si řekli. Zjednodušili jsme trochu hru a až na vyloučení během třetí třetiny, které byly naprosto zbytečné, jsme to skvěle ubránili. V prodloužení už jsme dali my ten vítězný gól.
Karel Nekvasil (HC Dukla Jihlava): Je to jako kolovrátek. Podobný vývoj jako s Třebíčí, první třetina znovu snesla určité měřítko z naší strany, i když jsme kvůli zbytečným faulům umožnili soupeři vrátit se do zápasu. Využili jsme přesilovku, vedli jsme, ale pak přijdou zbytečné fauly. Od druhé třetiny, i když jsme oslabení zvládli ubránit solidně, tak některým začnou docházet síly dříve, protože jsou na ledě dlouho, a už to ten zápas ovlivňuje. Dáme gól v přesilovce, pak ale v přesilovce dostaneme a najednou nestřílíme. Od druhé třetiny zas všechno opačně, máme čas v obranném pásmu, ale nerozehrajeme a vyhodíme puk. Najednou chceme tvořit, když čas nemáme, a soupeř je v dobrém forčekingu. Máme vystřelit od modré, ale místo toho se chceme někde uvolnit nebo to hodíme do rohu. Potom zas když nemáme čas, soupeř je u nás v bloku, tak my vystřelíme, trefíme ho. Pak nám tu málem ujel, uděláme faul. Je to teď opravdu vše naopak, nevíme proč. Víme ale, že očekávání jsou obrovská a my je zatím nenaplňujeme. Uděláme vše pro to, abychom to zlomili.
