Do čela Brány Jihlavy nastoupila 1. května. Přišla nejen z jiné organizace, ale i z jiného města, bez místních vazeb, ale s chutí propojovat lidi, kulturu a veřejný prostor. Patrícia Glinská mluví o prvních týdnech v Jihlavě, běhání kolem lamy i o tom, proč jako ředitelka kulturní organizace překvapivě často řeší záchodky.
Patrícia Glinská je ředitelkou Brány Jihlavy od 1. května
Jak byste se čtenářům
krátce představila? Kdo je Patrícia Glinská v soukromí?
Moji kamarádi z vysoké se mě ptali, jestli už mě v Jihlavě poznali jako tu
neřízenou střelu Páťu (smích). Je pravda, že člověk se časem trochu obrušuje,
ale pořád jsem svým způsobem divoká, asi hlučná, potřeštěná, urputná a
pracovitá. Kdo mě opravdu zná, snad by řekl, že mám srdce na správném místě.
Zároveň mám ráda přesnost a jasnost. To některé mé blízké
lehce irituje. Prý jsem moc „analytická a rychlá pro běžného lidského
uživatele“ (smích). V roli ředitelky se ale učím dobře vnímat, kdy si můžu
dovolit být uvolněnější a kdy se naopak musím soustředit hlavně na člověka, se
kterým jednám.
Do čela Brány Jihlavy
jste nastoupila 1. května. Jaké byly první týdny?
Strašně rychlé. Dala jsem si první dva měsíce na rozkoukání, poznávání lidí
a vnitřního nastavení organizace. Když jsem si nástup plánovala, říkala jsem
si, že je to docela dost času. Není. Kolegové jsou ale velmi vstřícní a s
pochopením dodávají, že jsem si to vybrala „fakt blbě“, protože jsem nastoupila
před létem - v době vrcholící kulturní sezony.
Zároveň zatím nemám úplně sladěné přejezdy mezi Jihlavou a Prahou.
Do Prahy se teď jezdím spíš víkendově vyspat. Na druhou stranu mi to pomáhá
neztratit nadhled člověka zvenčí. Vedení města už při výběrovém řízení
zmiňovalo, že moje zkušenost mimo Jihlavu může být výhodou. Já to tak také
vnímám.
Jak na vás město působí
očima člověka, který ho poznává nově?
Když jsem tu byla v únoru, což byl asi nejhorší měsíc, který jsem si mohla
vybrat, působila Jihlava trochu prázdně a smutně. S jarem a sluncem je to úplně
jiné. Historické centrum je krásné, ale chybí mi v něm zeleň. Připomnělo mi to
Benátky, kde člověk obdivuje nádhernou architekturu, ale po dvou dnech mu
dojde, že tam nejsou stromy, a začne to být deprimující.
Jihlava má také jiný rytmus, než na jaký jsem byla zvyklá. A
ty zavíračky! Jak máme oživovat centrum a přát si, aby v něm lidé rádi trávili
čas, když se spousta obchodů a institucí zavírá v 16 nebo v 17 hodin? Marně se
snažím dostat třeba na pobočku banky. Ráno už jsem v kanceláři a k večeru z ní
teprve odcházím.
Které místo v Jihlavě
vás zatím nejvíc překvapilo nebo zaujalo?
Mám toho ještě hodně co dohánět, ale líbí se mi historické jádro a některé
uličky. Třeba Úzká hned vedle Stříbrného domu. Už jsem kolegům říkala, že by
bylo skvělé dát jí nějaký umělecký kabátek. Má prý dost nelichotivou přezdívku,
tak by se nám třeba mohlo podařit odstranit některé důvody, proč ji lidé tak
pojmenovali.
A pak Heulos. Chodím tam po práci běhat, když se potřebuju
vyvětrat. Navíc tam běhám kolem lamy. Kde se vám tohle stane? Prý je to tedy
lamák a nemám se divit, až tam jednou nebude, ale zatím ho pokaždé zdravím
(smích).
Patrícia Glinská by chtěla více oživit i Dům Gustava Mahlera
Vnímáte jako výhodu,
že se na Jihlavu díváte zvenčí, bez místní rutiny?
Ano. Zároveň mám obavu, že do té rutiny člověk může rychle zapadnout. Tím,
že mám zatím zázemí i v Praze, můžu se trochu vracet a porovnávat. V tuto
chvíli mi to pomáhá držet si odstup, který může být pro organizaci přínosný.
Co vás na nabídce
vést Bránu Jihlavy nejvíc zaujalo?
Jeden můj bývalý šéf, kterého beru jako mentora v práci s lidmi i v
seberozvoji, mi kdysi řekl, že jsem typ, který má potřebu všechno kolem sebe neustále
zlepšovat. Pracovala jsem v kultuře, v divadlech i na nezávislejších
projektech, pak jsem šla do veřejné správy, abych viděla, jak se věci dělají
„shora“ a jak se mohou tvořit strategie pro města.
Brána Jihlavy je pro mě na zajímavém pomezí. Sama tvoří, ale
zároveň má propojovat aktéry, pracovat s kulturním prostředím, historií města a
pomáhat kultivovat prostor, ve kterém lidé žijí. Myslím, že má obrovský
potenciál a může přispět k tomu, aby Jihlava byla skvělým místem pro život. I
když jsem teď unavená ze spousty nových informací, cítím, že jsem na správném
místě.
Brána Jihlavy má
široký záběr – kulturu, cestovní ruch i správu významných míst. Jak tuto
pestrost vnímáte?
Máme široký rozsah činnosti a dávám důraz na slovo široký. Zároveň chápu,
že se to tak historicky vyvinulo, a nemusí to být špatně. Jednotlivé agendy
mohou krásně spolupracovat. Zásadní je mít kolem sebe spolehlivý tým, kterému
můžu důvěřovat a který má dost kompetencí. Jinak by to nebylo udržitelné.
Na co se chcete v
prvních měsících nejvíc zaměřit?
Na lidi v Bráně, interní procesy a nastavení komunikace s městem i
partnery. Bránu Jihlavy vnímám jako propojovatele. Nejen pro kulturní aktéry,
ale i pro partnery ze soukromého sektoru. Ráda bych využila i tento rozhovor k
tomu, abych řekla, že jsme otevření hledání společných témat a projektů.
Letní koncerty v centru Jihlavy jsou velmi oblíbené
Co podle vás v organizaci
dobře funguje a stojí za to na tom stavět?
Brána má tři provozy: Dům Gustava Mahlera, Stříbrný dům a Jihlavské
podzemí. Podzemí je na hranici současných kapacit, ale zbylé provozy bude
skvělé víc oživit a otevřít lidem z Jihlavy i návštěvníkům.
Dobře fungují také akce pro širokou veřejnost. Bývají hojně
navštěvované a na tom se dá stavět. První měsíce si ale nechávám hlavně na
poznávání a analýzu. Nechci střílet nápady od boku. Moje velké téma v Jihlavě
ale určitě bude veřejný prostor.
A mimochodem, nevěřili byste, jak často řešíme záchodky
(smích). Nechci to zlehčovat, protože je to složitá věc, ale baví mě, že jako
ředitelka kulturní organizace jsem skoro každý týden u schůzky na toto téma.
Léto je pro Bránu Jihlavy
silné období. Na co se osobně nejvíc těšíte?
Určitě na Léto na náměstí, protože to je projekt důležitý pro veřejný
prostor. Chci vidět, jak bude fungovat v čase a jak se bude proměňovat dynamika
města během velkých festivalů, jako je Vysočina Fest nebo Mezinárodní festival
dokumentárních filmů.
Zajímalo by mě také, jak lidé vnímají náměstí a centrum.
Pokud bude chuť se o tom bavit i veřejně, ráda s kolegy vymyslím místo a čas,
kde o životě v Jihlavě můžeme mluvit.
Co byste si přála,
aby si lidé s Bránou Jihlavy spojovali?
Parťáka pro kulturu, kulturně-vzdělávací aktivity, kultivaci veřejného
prostoru a propojování lidí. A u návštěvníků bych si přála, aby podobně vnímali
Jihlavu samotnou: jako kulturní, vzdělané město, kde se dobře žije. Jen budeme
muset něco udělat s těmi otevíracími dobami.
