Dvůr radnice

Tento zápis činí Johannes von Amt, notarius civitatis, Anno Domini 1426, den 18 Martÿ.

Jsem písařem jihlavské městské kanceláře, studoval jsem na univerzitě, mám velmi dobrou pověst a rozhodl jsem se usadit v bohatém královském městě jménem Jihlava. Říkal jsem si, stříbro už tu není, ale pořád je to město na úrovni. Město na úrovni to možná je, ale zdejší radní  jsou tak trochu mimo realitu.

Všude kolem zuří husitské války, vojska se valí kolem Jihlavy jednou sem, jednou tam, pořád musíme platit žoldnéře, výběr lozuňky je jak na houpačce, jednou se vybere dost, jednou skoro nic, pobývá nám tu na úkor města kdekdo.

Loni třeba u Mikuláše barchaníka jakou dobu bydlel hejtman Hroch. A naši pánové radní se tam samozřejmě museli jít za ním ukázat. Hroch je vůbec nezajímal, ale na první pohled se jim zalíbil barchaníkův dům. Ještě aby ne, dům na nejlukrativnějším místě, v první městské čtvrti, výstavní, částečně kamenný. A tak válka neválka, bída nebída, radní se rozhodli, že si barchaníkův dům koupí a konečně budou mít reprezentativní prostory ke svým jednáním (dosavadní radnice asi není dost nóbl).

Vedle kostela se radnice těší největší vážnosti, protože na radnici se rozhoduje o veškerých záležitostech - od stavebních po kulturní, o společenských věcech i potřebách jednotlivých obyvatel. Ale uklízet prý budeme tak jednou, maximálně dvakrát do roka, víckrát se radnice v naší době neuklízejí. V Jindřichově Hradci zametají jenom jednou, a to když je jarmark.

Detail dřevěného stropu na radnici

A ještě k té koupi, to úplně vypovídá o nevalné úrovni hospodářské a finanční politiky. Žádné dlouhodobé výhledy, žádné plány, koncepční myšlení nula. Vyšší zřetel nula. Rozhodlo se o koupi radnice a o její následné přestavbě. Dost se obávám, že se to povleče léta i desetiletí.

Nezbývá než doufat, že snad budeme žít v dost zlotřilém městě, protože podle našeho práva se za zabití platí 2 hřivny, za zchromení 1 hřivna a za krvavé poranění 8 grošů – tím vším se plní obecní pokladna. Něco by se taky mohlo vybrat i na pokutách, třeba za opilství, karban, hru v kostky a rvačky, ale tady patří díl panovníkovi a představitelům města, takže do městské pokladny nakonec zase nedoputuje nic. Asi se začnu poohlížet po jiném městě, ale teď není vhodná doba na cestování. Tak můžu jen doufat, že se to zlepší.

Poznámka: I přes dosti skeptický pohled městského písaře se situace zlepšila.  Ani přestavba radnice si nevyžádala desetiletí, a již na začátku 16. století si městská rada opatřila další dům a v 18. století získala i dům třetí. A tak my v roce 2026 můžeme slavit výročí 600 let od koupě první jihlavské radnice.