Uvnitř třebíčského regionálního tý­deníku nesmí chybět ani bližší prozkoumání nejvyšší soutěže OFS Třebíč. Kýženého postupu se konečně dočkalo dravé mužstvo Lipníku, které si po­prvé v historii zajistilo postup do kraje. Jak ale představí i řádky níže, nejedná se o jedi­ný ústřední moment uplynulé sezóny.

Dominantní Lipník a boje o následující příčky

Co sezóna, to se v nejvyšší soutěži třebíčského fotbalo­vého okresu přepisuje histo­rie. Zatímco v minulém roce zvládly Hrotovice projít soutěží bez jediné porážky, letos se po­vedlo Lipníku nastřílet nejvíce branek za poslední dvě deká­dy. Počtu celkem sto dvaceti gólů se blíží pouze Přibyslavice z ročníku 2016/2017 se sto jede­nácti brankami a Nové Syrovice o dva roky dříve a jejich sto deset tref. Vstříc tomuto úspě­chu vykročili lipničtí fotbalisté hned na samý úvod sezóny, kdy jen za deset zápasů nasáze­li jednapadesát branek. Právě přesně seřízená mířidla byla jednou z hlavních ingrediencí mistrovského receptu. Ovšem prvenství pro Hajduk nebylo nikterak velkým překvapením. Dravý a mladý kádr bojoval o postup již v posledních dvou sezónách, až nyní si ale dokázal soutěž podmanit. A to zcela za­slouženě. Čísla také hovoří jas­ně, se skóre 120:32 náleží Lipní­ku nejlepší obrana i útok. Jen korunka pro krále střelců lipnickému Matěji Valovi během jara utekla a se svými dvaceti sedmi góly se musel spokojit s druhým místem.

Že Hajduk Lipník opouští okresní přebor, jistě těší fotba­listy Výčap. Když bylo mužstvo v nejlepší formě, zastavilo jej od titulu a postupu onemoc­nění Covid-19 a opatření s ním spojená. V posledních třech sezónách pak výčapští hráči skončili těsně pod vrcholem - na druhém, třetím a letos opět na druhém místě. Roh pravi­delného účastníka boje o vyšší příčky letos alespoň vyšperko­vali výhrou Poháru OFS Třebíč. Výčapská stopa byla viditelná také v tabulce střelců. Niko­liv však zastoupením Davida Zmeškala, jenž loni nastřílel rekordních čtyřicet pět branek, ale skrze útočníka Ondřeje Dufka s pětadvaceti góly.

Na druhé místo se ade po­dařilo celku s čápy ve znaku proniknout až během jara. Do té doby vedoucí Lipník bedli­vě pronásledoval tým Válče. Dokonce po skončení podzim­ní fáze činil rozdíl mezi první a druhým jen dva body, pro­past se ale začala prohlubovat ve druhé polovině soutěže. Četná klopýtnutí nakonec odsunula Valeč na třetí místo se ztrátou dvanácti bodů na mistrovský Lipník. Vzestupná tendence, kdy se klub během tří sezón dostal z osmého místa přes páté až na třetí, přináší společně s nabytými zkušenostmi stále ještě rnla- dému mančaftu vidinu světlé budoucnosti.

Když rezerva Okříšek v mi­nulém roce ovládla 9. ligu a postoupila do okresního pře­boru, očekávalo se její urych­lené zapojení mezi čelní týmy soutěže. Čož se také povedlo. Kombinace zkušeností typu hráčů, jako jsou Ivo Večeřa, Michal Pacholík nebo Michal Zeman s mladými nadějemi vynesla nakonec čtvrté místo. Utkání okříšského béčka ale musela fanoušky pořádně bavit. S dvaadevadesáti góly se totiž tým stal druhým nej ofen­zivnějším v celé soutěži. Své o tom třeba po prohře 1:7 ví jejich sousedé z Přibyslavic, Nové Syrovice s jedenáctibrankovou nadílkou či Koněšín s porážkou 2:9. Na druhou stranu i béčkaři Okříšek mu­seli například v polovině září skousnout porážku 12:2 s Lip­níkem. 

Pevná defenziva Hartvíkovíc

Oproti minulému roku se vyšvihla mužstva Hartvíkovic a Třebelovic, která postavení ve druhé polovině tabulky vy­měnila za páté a šesté místo. Týmu od Wilsonky k posunu velkou měrou pomohla jeho pečlivá defenzivní práce. Hartvíkovická obrana s gólmanem Petrem Chalupou patřila v ne­dávno skončené sezóně k nejlepším v soutěži. Méně branek než čtyřicet sedm inkasovaly pouze Lipník (třicet dva) a Va­leč (jednačtyřicet). Tento fakt také dokládá počet devíti udr­žených čistých kont, přičemž jen mistr ligy udržel o jednu nulu více.

Pátého místa v soutěži do­sáhly Hartvíkovice v posled­ním kole. V přímém souboji o top pětku se utkaly s Třebelovicemi, které před vzájem­ným utkáním čítaly o dva body více. Ovšem po hartvíkovické výhře 1:2 nastalo střídání pozic. Nicméně se skončenou sezó­nou mohou být také v Třebelovicích spokojeni. Tým kolem kanonýra Marka Máci dokázal o body obrat i tak těžké váhy jako Lipník, Výčapy, Valeč a Okříšky. Na druhou stranu však tyto cenné body třebe- lovičtí hráči v následujících utkáních zbytečně darovali cel­kům z nižších pater. Pomysl­ným Robinem Hoodem 8. ligy, který bohatým dává a chudým bere, se ale staly Myslibořice. Co naplat, že jeho hráči doká­zali zvítězit nad první trojkou ligy, když se pak o body podě­lili se Starčí, Blatnicí a dokonce i posledním Mohelnem. I tyto nevyrovnané výkony tak ved­ly ke konečnému dvanáctému místu.

Všechny síly do útoku

Dalo by se očekávat, že po­řádnou ofenzivní podívanou se mohl pyšnit Lipník. Omyl. Nejvíce branek během sezóny padlo v utkáních béčka Okří­šek a Koněšína. Přesně sto še­desát sedm a sto šedesát šest gólů. Hlavně v případě druhé­ho jmenovaného celku je tento fakt velice zajímavý. Mužstvo Koněšína zažilo strašidelný vstup do sezóny - prohra 1:9 s Výčapy, 7:1 s Okříškami, 8:0 s Lipníkem a 7:0 s Předínem. Nicméně poté se tým dokázal zmátořit a také ukázat svým soupeřům, co všechno dove­de. Tahounem Koněšínu se zde opět stal útočník Pavel Čermák, který ze sedmdesáti koněšínských branek nasázel hned osmatřicet. Úctyhodný výkon jen podtrhává, že hned ve čty­řech utkáních vsítil Čermák hattrick a ve dvou dokonce po čtyřech gólech. Na rekord sou­těže to však bohužel nestačilo. Zdá se, že meta čtyřiceti pěti branek vloni stanovená Davi­dem Zmeškalem z Výčap bude dlouho nedostižná.

Vzestup Syrovic, pád Předína

Své role si během jara proho­dily Nové Syrovice a Předín. První zmínění vstupovali do druhé půle sezóny v sestupo­vém pásmu, ovšem sedm vý­her a dvě remízy je přenesly na klidné osmé místo tabulky. A není nikterak velkým pře­kvapení, že tomu bylo předně díky zkušeným střelcům Ja­kubu Dubskému a Miroslavu Sosnarovi. Zatímco syrovické mužstvo stoupalo tabulkou, se závěrem jara se šířily spekula­ce o jejich možném odhlášení z 8. ligy. Ty se nakonec jako pravda neukázaly, a tak tým bude své někdejší zkušenosti z I.A třídy v okresu zúročovat i v další sezóně.

Opačná situace nastala u Předína. Celek z perleťářské obce je po svém postupu v roce 2023 rok co rok považo­ván za černého koně soutěže. A celkem po právu, vždyť se také dvakrát umístil na čtvr­té příčce. Letošní situace byla o poznání jiná. Podzimní šesté místo vyměnil mančaft na jaře za deváté. Své přispění zde měly také vysoké nadílky s Koněšínem, Výčapy a Hart- víkovicemi nebo ztracené čtyřgólové vedení proti Starči.

Přišpendlené Mohelno a dvě prvenství Blatnice

V minulé sezóně zůstal na posledním místě po dlou­hé týdny přišpendlený Horní Újezd, letos jej napodobilo Mohelno. Dramatický boj o zá­chranu mohl ještě slibovat začátek jara, brzy však bylo o jediném sestupujícím jasno. Pohodlný polštář v podobě dvanácti bodů si na poslední celek udělala třináctá Blatnice. Ta ačkoliv mohla také doufat jistě v lepší ročník, náleží jí hned dvě prvenství. Tím ne­příliš lichotivým je patnáct žlu­tých karet, nejvíce v soutěži, pro Martina Hutaře. Druhé již ale za uznání stojí. Je jím ma­ximální vytížení Michala Trn­ky, jenž za celou sezónu chyběl pouhých devět minut.

Daleko lepší vyhlídky určitě čekala Stařeč a Přibyslavice. Po sestupu z I. B třídy se stařečští fotbalisté umístili nejprve na šestém místě, poté ale nastal pozvolný pád. Loňské desáté místo bylo v porovnání s le­tošním umístěním ještě dobré. Na jaře mančaft zvítězil pouze nad posledním Mohelnem, dvě další výhry si připsal až na zá­věr soutěže a nakonec skončil na jedenáctém místě. Daleko za očekáváním skončily dvanácté Přibyslavice. Když před rokem sekli přibyslavičtí fotbalisté na rozloučenou v 7. lize postupu­jící Náměšť i Želetavu, mohla tato vítězství přinést dovnitř klubu jistou naději na zdárné zápolení v okrese. Nepovedlo se. Možná že následující sezó­na přinese do Přibyslavic ví­cero úsměvů. Napomoci tomu může i trojice nových posil z HFK Třebíč.