Maruška Šimková získala ocenění Dobroch 2025 

Jak jste se k dobrovolnictví dostala?

Už jako studentka pedagogické školy jsem chodila pomáhat do speciální školy. To mi bylo asi 18, ale od té doby jsem se dobrovolnictví nevěnovala. Před více než rokem jsem ale začala pociťovat syndrom vyhoření a nevěděla, co s tím dělat. Časem mi došlo, že musím svoji pozornost nasměrovat k druhým lidem a najít si nějaký smysl života. Oslovila jsem proto jihlavskou Charitu a díky ní se dostala do Domova pro seniory ve Ždírci, který se stal i mým druhým domovem. Našla jsem tam totiž svoji náhradní babičku.

Věděla jste od začátku, že chcete pomáhat právě seniorům?

Ano a s tím jsem do jihlavské Charity i přišla, že bych ráda docházela za nějakou babičkou nebo dědečkem, kteří nikoho nemají a stojí o společnost. Moje vlastní babička, se kterou jsem měla blízký vztah, zemřela, když jsem byla malá, a celý dospívající život mi chyběla. Chyběl mi nadhled, moudrost a zkušenost starého člověka. Měla jsem spoustu otázek. Jak se dřív žilo? Jaké to bylo, když byla dítětem? Neměla jsem se koho zeptat.

To se ale změnilo, když jste v Domově pro seniory ve Ždírci potkala zmíněnou náhradní babičku.

Přesně tak. Jmenuje se Magda a je jí 87 let. Od začátku jsme na sebe byly napojené a vytvořily jsme si velmi blízký a hluboký vztah. Chodila jsem za ní přes rok skoro každý týden. Pořád jsme si měly o čem povídat. I ona kdysi bývala učitelkou a dokonce studovala na stejné škole jako já. Přestože některé věci už zapomíná, je velmi inteligentní a sečtělá. Celý život hodně četla. Byly dny, kdy jsme spolu i filozofovaly a moc ráda na to vzpomínám. Dávala mi rady do života ohledně vztahů, práce, životosprávy, ptala se mě, jak se mi daří, a když jsem byla smutná, utěšovala mě, a naopak jsem podporovala zase já ji. Sdílely jsme vzájemně o svých životech mnoho.

Povídala vám i o svém životě?

Vyprávěla mi o tom, jak jako malá vyráběla povřísla ze slámy a chodila s kravami na pastvu. Její babička totiž měla statek kousek od Jihlavy. Když měla náladu, nosila jsem do domova knížky a předčítala jí nebo jsme vyrážely na procházku v areálu domova.

Někdy to ale bylo i smutné povídání. Zmiňovala zhoršující se zdraví, při každém setkání také mluvila o své dceři, která ji téměř nenavštěvuje a o tom, že už se asi nikdy nepodívá domů. To pro mě byly náročné chvíle, slyšet a vidět Magdu, jak jí tyto ztráty hluboce trápí. Ale právě proto jsem byla ráda, že jsem tato trápení mohla nést s ní. Chtěla jsem ji podpořit a zároveň jsem situaci musela profesionálně ustát.

I přes náročné momenty to byly nádherné a nezapomenutelné chvíle. Magda se pro mě stala důležitým člověkem a myslím, že i já pro ni.

Vídáte se s Magdou stále?

Bohužel už tolik ne. Na podzim jsem se přestěhovala do Prahy a začala jsem nový život. Na Vysočinu už moc nejezdím. Ale přiznám se, že mi Magda moc chybí. Byly chvíle, kdy jsem uvažovala o tom, že do Prahy nepůjdu. Cítila jsem vůči ní zodpovědnost, měla jen mě. Nakonec jsem ale ten těžký krok udělala. Podívejte, ještě teď mám slzy v očích.

Dokážete popsat, co vám dobrovolnictví dalo?

Jak už jsem zmínila, dalo mi náhradní babičku. Přála jsem si pro každého seniora důstojný čas ve stáří plný klidu, lásky a péče. A díky Magdě jsem zjistila, že můžeme ohromně pomoci i skrze jednoho člověka. Změnily jsme svět jedna druhé. Jednou mi dala andílka, kterého v domově vyrobila. Bylo na něm napsané: Každý jsme pro někoho andělem. A já věděla, že je v tom řečeno vše. 

Co pro vás znamená ocenění Dobroch 2025?

Moc si ho vážím a děkuji za něj. Během slavnostního večera jsem poznala spoustu skvělých lidí, kteří se dobrovolnictví věnují. Každý jeden příběh mě zahřál u srdce. Dobrovolnictví má určitě velký smysl!

Chtěli byste se dobrovolníkem stát i vy? Navštivte web www.jihlava.charita.cz, kde v rubrice Dobrovolnictví najdete všechny potřebné informace.